Výchova fotbalistů v Čechách

Už dnes čeká naši fotbalovou reprezentaci klíčové utkání kvalifikace o postup na MS 2018 proti Německu. I jako bytostný optimista mám velké pochybnosti o našich šancích na pokoření jednoho z nejlepších národních týmů světa.

Česká reprezentace v posledních letech svými výkony ani výsledky rozhodně nijak neoslňuje, a právě ve světle dnešního mače proti úřadujícím světovým šampiónům stojí za to zamyslet se nad tím, co za situací, ve které se náš nároďák již několik let nachází, vězí.

Předesílám, že nejsem na fotbal „kovaný odborník“, spíš se cítím být zaníceným a pokud možno objektivním fandou, nicméně důvod aktuálního stavu je podle mě triviální – absence jakéhokoliv systému. Na rozdíl například právě od Německa…

Svým způsobem se může zdát, že děláme („my“, tedy celý český fotbalový národ) to nejhorší, co dělat můžeme – jen sedíme a pasivně čekáme, jestli čirou náhodou z nebe nespadne „nový“ Čech, Rosický, Nedvěd, Poborský…  Ono by to totiž, zjednodušeně řečeno, chtělo něco jiného.

Peníze, mládežnické akademie a trenéři
... v libovolném pořadí. To jsou, zjednodušeně řečeno, tři základní pilíře, na kterých stojí aktuální filozofie německého fotbalu. A zároveň elementy, které u nás de facto nemají pevné základy a český fotbalu tak jejich absence dlouhodobě žene do ofsajdu.

Ano, ekonomicky se náš fotbal s tím německým srovnávat nemůže, ale co třeba hledat u Němců aspoň inspiraci? Po fiasku na EURO 2004 (které bylo naopak pro nás, poněkud paradoxně, historicky nejúspěšnějším turnajem po rozdělení federace) se Němci zastavili a z gruntu přepracovali systém práce s mládeží, potažmo fungování klíčových fotbalových institucí. Zavedli také podmíněné dotace přímo na rozvoj mládeže a vytvořili centrální výkonnostní databázi hráčů s detailními statistikami, které ukazují jejich potenciál i růst.

Kamenem úrazu při výchově fotbalistů u nás, na všech úrovních, je stále ještě rozšířená tendence orientovat se hlavně na výsledek, nikoliv na techniku. Hráči tak často mají jediný cíl – získat body.
Klička bez ostudy

Abych nevelebil jen Němce, třeba ve Španělsku při práci s mládeží tlačí na zdokonalování techniky tím, že nutí mladé fotbalisty k tomu, aby si technické finty zkoušeli i během ostrých zápasů. U nás je fotbalový žáček naopak za každou neúspěšnou kličku často až zostuzen trenérem tak, že si ji v dalším utkání raději odpustí. Pokud ho tedy pan trenér příště vůbec postaví…

Tohle všechno tak nějak vnímám z mnoha rozhovorů s rodiči kluků – fotbalistů, které potkávám na fotbalových tribunách. Výjimky v práci s mládeží samozřejmě existují, i kvalitní trenér se občas najde – ale je jich jako šafránu…

Fotbalový svaz má nyní s obviněným vedením svých problémů dost a dost. Pevně ale věřím, že nakonec dokáže nastavit nová pravidla výchovy mladých hráčů. Teď se před těmi nejlepšími jen třeseme, ale v budoucnu bychom se třeba mohli i stydět – a tam se snad dostat nechceme…