Rekonstrukce státu je společný projekt nevládních organizací, firem, občanů i politiků, který by měl obnovit důvěru občanů v politiku. Signatář prohlášení se zavazuje podpořit v případě svého zvolení do Sněmovny devět zákonů, které by měly přispět k vytvoření skutečně transparentního politického prostředí na všech úrovních. V této souvislosti se možná nabízí i otázka, jestli politik má nést nejen politickou, ale případné i hmotnou odpovědnost za škodu, kterou špatným rozhodnutím způsobí ať na úrovni státu, kraje anebo obce.
Kontrolní výbor zastupitelstva MČ Prahy 2 řeší v současné době právě takový problém, tedy případnou odpovědnost radních za škodu způsobenou této městské části. O co se jedná? V roce 2009 schválili tehdejší radní výpovědi smluv stávajícím dodavatelům tepla pro obecní domy a na přechodnou dobu byla uzavřena smlouva s novým dodavatelem, ovšem bez výběrového řízení. Regulérní výběrové řízení bylo sice vypsáno současně, nicméně po námitce neúspěšného uchazeče bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (UOHS) zrušeno a tak se nakonec v obecních domech topilo bez výběrového řízení po více než tři roky. Důsledkem bylo, že v roce 2012 ÚOHS zatopil městské části podruhé, tentokrát pokutou ve výši 300 tisíc korun.
Posudky renomovaných institucí, zda zastupitelé a radní případně mohou nést odpovědnost za škodu způsobenou nesprávným rozhodnutím, vyzněly kladně. Právní experti se ovšem neshodují, zda při vymáhání škody je třeba vzhledem ke specifickému postavení zastupitelů a radních postupovat podle zákoníku práce anebo občanského zákoníku. Nyní stojíme před rozhodnutím, zda otevřít pověstnou Pandořinu skřínku, protože pokud případný soudní verdikt potvrdí, že politik v určitých případech skutečně nenese pouze odpovědnost politickou, ale i hmotnou, může tento precedens zkomplikovat rozhodovací procesy na všech úrovních. Zastupitelé, radní, poslanci, ministři budou váhat s rozhodnutím zejména v případech, kdy právní výklad zákonů či vyhlášek je spíše vágní. A že takových zákonů máme habaděj…..
Na druhé straně by asi měl politik, stejně jako každý občan, nést zodpovědnost za své činy, byť by škoda vznikla neúmyslně, anebo byla dokonce důsledkem dobrého úmyslu, ale se špatným koncem. Jak ovšem předejít případným osobním bankrotům, které by mohly být důsledkem špatných politických rozhodnutí zejména na celostátní úrovni? V případě firmy existuje povinnost zákonného pojištění za škody způsobené jejími zaměstnanci třetím osobám, při provozu automobilu je tzv. povinné ručení rovněž stanoveno zákonem. Mandát v rukou některých politiků se může stát stejně nebezpečnou zbraní jako automobil v rukou nezodpovědného řidiče, přičemž karambol v tomto případě sice nezpůsobí škodu na zdraví či životě, leč rozsah újmy může být celospolečensky závažnější, často s citelným dopadem na peněženky občanů. Proč tedy nezavést zákonem povinnost politiků pojistit se proti škodám způsobeným svým spoluobčanům, včetně malusu u recidivistů a naopak bonusu za bezškodní průběh svého mandátu?
Když se mi vloudila tahle myšlenka a začal jsem psát tento příspěvek, vnímal jsem ji samozřejmě jako nadsázku. Přiznám se, že se mi ale začíná líbit čím dál víc, takže zbývá snad jen maličkost. Budou mít pojišťovny odvahu pojistit proti tomuhle druhu rizika? Při sledování právě probíhající předvolební kampaně a některých jejích aktérů mám navíc obavu, že sazby pojistného by musely být v určitých případech nastaveny až na úrovneň pojištění pilota Formule 1 ……
