Politika jako reality show

Není žádným objevem Ameriky konstatování, že Česká republika se během posledních let úspěšně zařadila mezi ty státy, které prožívají akutní krizi demokracie. Jejím nejmarkantnějším projevem je především nedůvěra občanů k zavedenému systému politických stran a ve svém důsledku i nedůvěra v instituce demokratického státu.

Ani příčiny téhle krize není třeba hluboce analyzovat. Politika si už řadu let žije svým vlastním životem sice odtrženým od životní reality, na druhou stranu nepochybně splňuje parametry televizní reality show. Parlamentní debata nebo alespoň ta její část, která je nám v mediích pravidelně prezentována, se často redukuje  výhradně na osobní půtky politických gladiátorů. Aktuálním mediálním hitem se v tomhle ohledu nepochybně staly často až iracionální přestřelky mezi současným a bývalým ministrem financí. I při sledování přenosů z jednání pražského Magistrátu asi nemůžeme, ani při nejlepší vůli, vnímat výlevy některých aktérů jako příklad korektní a věcné politické diskuze. Argumentace „ad hominem“ v politických střetech výrazně převažuje nad argumentací věcnou.

Gladiátorská politika bez obsahu, která ovládla politická kolbiště, může být atraktivním mediálním soustem, často dokonce zdrojem zábavy. Od těch, které jsme si zvolili jako své zástupce v parlamentu, v krajích i obcích ovšem očekáváme především jiný druh střetu: soutěž dlouhodobých vizí a politických koncepcí ke zlepšování kvality života nás všech. Koneckonců, ty gladiátory jsme si právě na tuhle práci najali a platíme je formou našich  daní. Na tomhle poli ovšem nikdo neoře a tak není ani co sklízet.

Je vůbec  ještě nějaká šance na renesanci české politiky ve smyslu  služby občanům? Určitě velmi malá na úrovni nejvyšší, kde propast mezi institucí a občanem na něj zívá jako kráter Macochy. Politika komunální nemá z hlediska pravo-levého či koaličně-opozičního vidění světa tak ostré kontury jako na úrovni parlamentu a je už ze své podstaty blíže občanům. Ovšem i na tomhle politickém dvorečku bývá politické klima velmi často znečištěno nevraživostí, která se může v některých případech stát dokonce osobním politickým programem. Přesto je šance na zlepšení obrazu naší politiky nepochybně větší na úrovni samosprávy při skutečném naplňování významu tohoto slova . Pokud se tohle podaří, pak je tu i šance vygenerovat v rámci politických stran na místních úrovních osobnosti schopné přenést tuhle štafetu nové naděje v demokratický systém přes onu stávající propast až do sféry politiky celostátní.

"Základem demokracie je občanská společnost. Jsou to nejrůznější typy sebestrukturace společnosti zdola. Tedy tvorba a práce institucí do jisté míry samostatných, nezávislých plně na státu, jde o život spolkový, život akademický, neziskové organizace, církve, odbory, ale v určitém smyslu i o samosprávu komunální i krajskou. Člověk je tvor společenský a občanská společnost mu umožňuje svobodně se sdružovat s jinými, a tudíž tvořivěji či autentičtěji žít. Zároveň významně přispívá ke stabilitě státu. Je to totiž mimo jiné nejlepší obrana proti každému pokusu uzurpovat moc“……                                   (Václav Havel k 20.výročí pádu komunistického režimu)