Jak se stát milionářem snadno a rychle.

Pokud bydlíte v Praze 2 a shodou historických okolností bydlíte v obecním bytě, máte jedinečnou šanci. Radnice vám k tomu vytvořila optimální podmínky!  

Kolo štěstí v milionové loterijní hře zvané „Privatizace obecních bytů aneb jak se stát milionářem“ roztočila současná radniční koalice Prahy 2 po komunálních volbách 2014 na plné obrátky. Jedním z úspěšných vítězů úvodního kola se stala i zástupkyně starostky a radní pro bytovou politiku a prodej majetku Michaela Mazancová ze spolku „Občané za spokojené bydlení“.

Zatímco paní radní si v bytečku o rozloze skoro 200 m2 s výhledem na Národní muzeum, který odkoupila od městské části za třetinu tržní ceny, spokojeně bydlí s blaženým pocitem finančního zabezpečení pro celý zbytek života, někteří další výherci kola štěstí se rozhodli svou výhru obratem ještě zněkolikanásobit. Štěstěna se usmála především na bývalého obecního nájemce jednoho z bytů na Masarykově nábřeží, kterému se podařilo obecní byt odkoupený za osm milionů obratem „střelit“ za milionů dvaadvacet (!). Ne každému se podařila takováhle rána za 14 mega, ale i takový miliónek či dva rozhodně nelze považovat jen za cenu útěchy.

Už se téměř zdálo, že po dvou letech marného varování opozice se koalice ODS+OSB+TOP 09 ve světle těchto čísel chytla za nos a činí taková opatření, která by podobným spekulacím zabránila. Byl vypoklonkován znalec, který zpracoval znalecké posudky totálně se míjející s aktuální situací na realitním trhu, přičemž otázkou zůstává, zda k pochybení došlo v důsledku nedostatečné odborné kvalifikace dotyčného anebo posudky „vyráběl“ na něčí politickou objednávku, jak to tak občas bývá. Přijato bylo rovněž protispekulační opatření v podobě zavedení předkupního práva městské části po dobu pěti let.

Leč ouha! Na posledním jednání zastupitelstva Prahy 2 byl ještě před schválením této úpravy pravidel prodeje protlačen koaličními hlasy na program jednání návrh na prodej dalších bytových jednotek podle „podseknutých“ znaleckých posudků a bez protispekulačního opatření.

Nelze tedy nespekulovat o tom, proč tato úporná snaha roztočit ještě naposledy kolo štěstí a právě pro tyto vybrané nájemce obecních bytů. Odpověď, která se v tomto případě nabízí, je hypotetická, ale současně zůstává kardinální otázkou. Jak vysoké provize z loterijní výhry, resp. tučných „obchodních marží“ směřovaly a mají ještě směřovat do stranických pokladen těch politických subjektů, které tyto spekulace vědomě umožnily?

Smutným konstatováním přitom zůstává, že Magistrát hl. m. Prahy v situaci, kdy byl vyzván, aby jako příslušný dozorový orgán přijal v souladu se zákonem příslušné kroky k zabránění další škody na majetku hl. města Prahy, svěřeného Městské části Praha 2, zaujal pouze alibistickou pozici mrtvého brouka. Nezbude, než magistrátního broučka řádně pokropit živou vodou!