"Ach jo, další zubař v politice!" II.

Není tomu ani měsíc, co jsem při večerním brouzdání po internetu narazil na poslední výsledky tradičního průzkumu, kterých profesí si naši občané váží více a kterých méně. Asi není žádným překvapením, že na vrcholu žebříčku popularity a důvěryhodnosti se umístila profese lékaře, naopak na samé dno propadl poslanec parlamentu. Vzhledem k tomu, že lékař-stomatolog nebyl do tohoto výzkumu zařazen jako samostatná kategorie, vypnul jsem počítač a s pocitem hrdosti a štěstí, že i já jsem tímto národem milován a obdivován, šel spát. 

Usínám rychle, probouzím se naopak pomalu a do takových deseti hodin velmi často nebývám plně při smyslech. Nicméně, veškeré potřebné činnosti, od ranní hygieny přes přípravu snídaně, až po sanaci zubního kazu v ústech pacienta, jsem i tak schopen vykonávat většinou bez problémů díky léta zažitým automatismům. V takovémhle stavu jsem se zřejmě nacházel i následujícího rána, když deset minut před desátou zazvonil mobil. Trvalo mi chvíli, než jsem pochopil, že se právě uvolnilo místo na pražské kandidátce TOP 09 pro volby do Poslanecké sněmovny a já jsem dotazován, zda bych byl vzhledem k určitým zkušenostem z komunální politiky ochoten kandidovat. Rozhovor netrval ani dvě minuty, mobil jsem odložil, zapnul počítač a znovu projel pohledem hitparádu důvěry občanů k jednotlivým profesím. Ach, jo ….poslanec se stále krčil na chvostu v závěsu za uklízečkou, lékař se dmul na výsluní popularity.

V životě přicházejí okamžiky, kdy by se asi člověk neměl rozhodovat podle podobných kriterií, byť si pak ještě několikrát položí otázku, zda byl skutečně při smyslech, když podobnou výzvu přijal i s vědomím rizika strmého pádu ze samého vrcholu společenského žebříčku. Naštěstí i po třech letech v politice komunální vím bezpečně, že se v každém případě budu vždy cítit především zubařem než politikem. Není pro mne ani podstatné, stanu-li se zrovna já pro příští čtyři roky jedním ze zákonodárců této země. V této chvíli chci především věřit, že voliči, přes možnou a pochopitelnou frustraci z nedokonalosti naší demokracie, nepodlehnou pokušení resuscitovat v těchto volbách duchy totalitní minulosti, byť v sofistikovanější podobě, stejně jako nedají šanci hlasatelům jednoduchých řešení. Tohle bude můj apel k voličům, se kterými se budu potkávat v předvolební kampani.  

Není totiž pochyb o tom, že tyto volby budou po mnoha letech opět především o svobodě a demokracii.