Okamura má pravdu: Střílet na zloděje není vražda

V minulých dnech mě velmi zaujal komentář Tomia Okamury (odkaz níže), který se kriticky vyjadřuje ke stanovisku Nejvyššího soudu v případu Karla Bašty. Soud v něm rozhodl, že "prostá krádež, ačkoli je zavrženíhodným skutkem, není důvodem k silnému rozrušení". S kritickými poznámkami, které Okamura nabízí, zcela souhlasím. V případu jde o následující:

Přistižení pachatele při krádeži splňuje podmínky silného rozrušení.foto: Profimedia.cz

Bašta na jaře 2009 přistihl zloděje, jak vykrádají jeho sběrnu surovin v Ivančicích. Jak uvedla krajská státní zástupkyně Iveta Eichlerová, „vzal (Bašta) brokovnici a nejméně dvakrát s ní vystřelil na rozjíždějící se vozidlo, ve kterém seděli Marek S. a Veronika H. Marka S. střelil do stehna a Veroniku H. trefil do obličeje. V důsledku toho jí lékaři později museli odoperovat celé pravé oko." Krajský soud jednání kvalifikoval jako pokus o vraždu a poslal Baštu na šest let do vězení, odvolací soud rozsudek potvrdil.

Nejvyšší soud pochybil

Bašta v průběhu celého řízení argumentoval tím, že byl silně rozrušen, což je důležitá podmínka, aby mohlo být Baštovo jednání klasifikováno skutkovou podstatou zabití, která je hodnocena mírněji. Stejně jako Tomio Okamura se domnívám, že přistižení pachatele při krádeži podmínky silného rozrušení splňuje, a tak Nejvyšší soud při vynášení stanoviska podle mého názoru závažně pochybil. To je bohužel navíc umocněno tím, že je jeho rozhodnutí pro nižší soudy závazné. Smutné je například srovnání s případem opilého řidiče, který Okamura také uvádí.

Tomio Okamura: Střílet na zloděje není zločin