Po 40 let, či to bylo déle, nevzpomínám si, jsem dělal vše, co jsem mohl, abych dal lidem domy, nemocnice, školy, a když byli hladoví, dal jsem jim jídlo.
Dokonce jsem Benghází přeměnil z pouště na zemědělskou půdu, přestál jsem útoky kovboje Reagana, když zabil moji adoptovanou osiřelou dceru, pokoušel se zabít mne, a místo toho zabil nebohé nevinné dítě. Pak jsem pomohl svým bratrům a sestrám z Afriky penězi na Africkou unii.
Dělal jsem, co jsem mohl, abych pomohl lidem pochopit koncept skutečné demokracie, kde výbory lidí řídí naši zemi. Ale to nikdy nestačilo, jak mi někteří řekli, dokonce ani lidé, kteří měli 10 pokojové domy, nové vybavení a nábytek, nebyli spokojeni, protože jak byli sobečtí, chtěli více. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují „demokracii“ a „svobodu“ a nikdy nepochopili, že jde o systém hrdlořezů, kde největší pes požírá ostatní, ale byli těmito slovy okouzleni a nikdy nepochopili, že v Americe není žádné bezplatné lékařství, žádné bezplatné nemocnice, žádné bezplatné bydlení, žádné bezplatné vzdělání a žádné bezplatné potraviny, vyjma toho, kdy lidé žebrají nebo stojí dlouhé fronty na polévku.
Ne, bez ohledu na to, co jsem udělal, nikdy to některým nestačilo, ale další věděli, že jsem synem Gamala Abdela Nassera, jediného skutečného arabského a muslimského vůdce, kterého jsme měli od doby Salaha-al-Deena, který získal Suezský kanál pro své lidi, stejně jako jsem já získal Libyi pro své lidi, byly to jeho šlépěje, ve kterých jsem se pokoušel jít, ochránit své lidi před koloniální nadvládou – před zloději, kteří by nás okradli.
Nyní na mne útočí největší vojenská síla v historii, můj malý africký syn Obama mne chce zabít, sebrat naší zemi svobodu, sebrat nám bydlení zdarma, léky zdarma, vzdělání zdarma, potraviny zdarma, a nahradit to americkým stylem zlodějny zvaným „kapitalismus“, ale my všichni v rozvojovém světě víme, co to znamená, znamená to, že země řídí korporace, že svět řídí korporace a lidé trpí. Takže nemám jinou možnost, než se jim postavit, a pokud si to Alláh přeje, zemřít na jeho cestě, cestě, která dala naší zemi bohatou zemědělskou půdu, potraviny a zdraví, a dokonce nám umožnila pomáhat našim africkým a arabským bratrům a sestrám, aby zde, v libyjské džamahírii, mohli pracovat s námi.
Nechci zemřít, ale pokud to bude potřeba pro záchranu této země, mých lidí, tisíců mých dětí, pak ať se tak stane.
Nechť je tato závěť mým hlasem světu, že jsem se postavil křižáckým útokům NATO, postavil se krutosti, postavil se podvodu, postavil se západu a jeho koloniálním ambicím, a že jsem stál se svými africkými bratry, svými skutečnými arabskými a muslimskými bratry jako maják. Když si ostatní stavěli hrady, já jsem žil ve skromném domě a ve stanu. Nikdy jsem nezapomněl na své mládí v Syrtě, nerozhazoval jsem náš národní poklad pošetile, a stejně jako Salah-al-Deen, náš velký muslimský vůdce, který zachránil Jeruzalém pro islám, jsem si pro sebe vzal jen málo…
Na západě mne někteří nazvali „šílencem“, „bláznem“, ale znají pravdu, přesto však nadále lžou, vědí, že naše země je nezávislá a svobodná, není v koloniálním sevření, že má vize, má cesta je a vždy byla jasná a byla pro mé lidi, a že budu bojovat do posledního dechu, abych nás udržel svobodnými, nechť nám Alláh všemohoucí pomůže zůstat ve víře a svobodnými.
Copyright Col. Mu'ummar Qaddafi, - Mathaba.Net
Něco málo o Libyi:
Libyjské obyvatelstvo má nejvyšší životní úroveň v Africe. HDP na obyvatele činí 6000 USD. Pokud jde o oficiální "Index lidského rozvoje", který je průměrem tří indexů: indexu očekávané délky života, indexu vzdělání a indexu HDP (statistiku zpracovává každoročně OSN) a který nejlépe charakterizuje kvalitu života obyvatel, byla Libye v roce 2010, jako vedoucí africká země na 53. místě na světě, další byl Tunis až osmdesáté první. Při tom v roce 1951 byla Libye oficiálně nejchudší zemí na světě.
Revoluční vláda nejen mnohonásobně zvýšila zisky, které země získávala díky ropě, ale také je nasměrovala i na rozvoj země a blaho lidu. Na bázi státního sektoru byla rozjetá industrializace, byly vytvořeny petrochemický, metalurgické, elektrotechnické a další průmyslová odvětví. Rolníci dostali půdu, byly vytvořeny družstva a státní ekonomiky. Pod pouští byla objevena obrovská zásobárna pitné vody a provedena síť potrubí, které zásobovaly vodou celou zemi. Libyjcům poprvé v historii získali bezplatné zdravotnictví a vzdělání, průměrný věk zvýšil z 50 na 75 let, úroveň vzdělanosti z 13 na 70%. Průměrný zisk na obyvatele v moderní Libyi je vyšší než v Brazílii. Všechno to obyvatelé sousedních zemí mohou vidět pouze v sladkých snech.
Libyjská revoluce, díky příjmům z exportu ropy a zemního plynu zajistila Libyjcům tak vysokou životní úroveň, že začali odmítat provádět manuální práce v průmyslu, zemědělství i službách. Vláda musela dlouhodobě importovat pracovní síly tisíce Indů, Egypťanů, Číňanů, Turků, Evropanů, Korejců a dalších do Libye. Co vůbec dělali v Libyi? Západní média tvrdí, že nezaměstnanost samotných Libyjců přesahuje 30%. Pokud je to pravda, proč tam pracovalo tolik cizinců? CNN, BBC, Al Džazíra, všechny tiskové agentury, nám vnucují představu o lidovém povstání proti krvavému diktátorovi Kaddáfím, jeho synem a nohsledů, kteří za čtyřicet let proměnily demokratickou zemi v peklo. Přesně podle připraveného scénáře pomocí kontrarevolučních sil slyšíme rozhovory s "revolucionáři" provedené údajně na ulicích Benghází nebo Tripolisu s kulisou střelby ze samopalů, pálením obrazů diktátora a jeho vlajek.
Nelson Mandela nazval Muammara Kaddáfího jedním z největších bojovníků za svobodu 20. století s tím, že Jihoafričané mohou za kolaps apartheidu v mnohém vděčit právě Kaddáfího a Libyi, a dodal, že v nejtěžších okamžicích života jak svého, tak i svých spolubojovníků to byl právě Kaddáfí, kdo byl stále s nimi. Kaddáfího "Zelená kniha" představuje ostrou kritiku kapitalismu a západního parlamentního modelu mnohostranické demokracie. Zatím se nikdo nepokusil popřít, že systém "přímé demokracie" prezentován Kaddáfím je vhodným alternativním modelem pro Afriku a Třetí svět, kde západní parlamentarismus selhal a přinesl pouze bídu, etnické i tribální konflikty a chaos. Muammar Kaddáfi navrhl celé Africké Unii řešení, ale to se západu nelíbilo. Kdyby všichni měli politiku jako Libyjci tak by všichni lidé, kteří nám vládnou vymizeli. Skončila by tato moderní diktatůra.
Zde je zjednodušené vysvětlení Libyjské politiky. Pro české titulky klikněte na "CC". Jen si představte, že by tohle Kaddáfi prosadil pro celý svět. Kdyby lidé konečně byli opravdu svobodní a nenechali si vládnout moderními diktátory jako třeba Kalousek, Vondra a další.
To, co si Kaddáfi může dovolit je nebát se vyjít mezi lidi, což většina našich politiků nemůže.
Více o pravdě v Libyi >>>ZDE<<<
