Můj příběh začal asi před deseti lety, kdy jsem si na poštovní přepážce koupil SIM kartu jednoho ze tří operátorů. V té době jsem se rozhodl změnit staré číslo a nové dávat s větším rozmyslem. Byla to karta na kreditové dobíjení, což mi vyhovovalo pro příjemnou anonymitu a soukromí. Přesto netrvalo dlouho a mé číslo již měli všichni známí i kamarádi. A v té době začal příběh plný paradoxů a neuvěřitelných příhod...
Přibližně po jednom měsíci zvoní telefon v průběhu velmi pozdní noci, spíše už rána. Na druhém konci se ozve: "Jirko ty v**e, pojď sem pro nás, protože jsme vožralý až na plech". Překvapen tónem mluvy, který mnoho mých kamarádů nepoužívá a také proto, že koneckonců nejsem Jirka, pokusil jsem se na přiospalý automacký režim vysvětlit, že se patrně jedná o omyl, a aby si volající i přes očividně dvojité vidění vyťukal správné číslo na mobilu. K mému údivu po znovu upadnutí do hlubokého spánku se vyzvánění opakovalo se stejným tónem i obsahem.
Celé věci jsem se druhý den musel zasmát. Jak se ukázalo, netrvalo to dlouho a na mém novém čísle přibývalo několik zmeškaných hovorů od neznámých čísel. Protože mám ve zvyku při nepřijatém hovoru volat zpátky, dozvěděl jsem se, že bych si měl vyzvednout ty akvarijní rybičky, které mám objednané z Afriky. Protože jsem někdy impulzivní vtipálek, pídil jsem se co je to za odrůdu a kolik za ně zaplatím. To všechno i přesto, že se nejmenuju Jirka, nemám akvárium a o rybičkách toho vím jen tolik, že některé jsou dobré k obědu.
Po sléze se ukázalo, že Jirka Z. má opravdu velké množství kamarádů, kteří na něj 24 hodin denně a 7 dní v týdnu myslí. Byl pravděpodobně zaměstnán natolik, že při své roztržitosti nikomu ze svého okolí nestačil změnu svého telefonního čísla nahlásit. Alespoň tak jsem si to v té chvíli myslel...
Asi bych nad celou záležitostí mávl rukou, pokud by se hovory mylnému adresátovi stále dokola neopakovaly. Někdy jsem se představil Jirka a povídal si o věcech kterým nerozumím a o lidech které neznám. Jindy jsem na rozhovory s neznámými lidmi neměl čas a ani chuť.
Vše ale vygradovalo před několika roky, kdy mi začali volat relativně drsným tónem vymahači dluhů, leasingové společnosti, banky apod. se sdělením, že jsem dlužníkem a jak budu své dluhy platit. To už mi do smíchu nebylo, přestože nejsem v kůži dotyčného pána, tak na mě nepříjemný lidský osud dýchl přes sluchátko telefonu.
Celá situace ukazuje na absurdity toho, že si člověk zakoupí SIM kartu a "nové" telefonní číslo. Nejsem sice odborník v oboru, ale předpokládám, že 10 miliónový národ by nemělo být problém pokrýt unikátními kombinacemi telefonních čísel, vždyť co jedno předčíslí to 1 milión kombinací.
Jako podnikatel si nemohu dovolit bez následných komplikací změnit své telefonní číslo. A tak často volám zmeškané hovory zpět a upřímně se někdy nestačím divit, na jaké pohledávky "váženého" Jirky Z jsem se to dovolal. Zejména hovory na placených linkách splátkových institucí, jejichž čísla a následné nekonečné čekání jejich chytrých automatů v mém telefonu nahání děs a hrůzu a již mě za ty roky něco stálo.
Tak pozor na to...
