Není to tak dávno, kdy jsem slyšel hezkou větu, která mě celkem nekontrolovatelně rozesmála. Ta věta zněla: "Dám ti takovou ránu, že tě ani Google nenajde...". Při hlubším zamyšlení, jsem musel dát autorovi této zajímavé metafory za pravdu. Žijeme ve světě 21.století, které bych se bez dlouhého přemýšlení nebál nazvat "Stoletím informací".
Narodil jsem se v roce 1981. To znamená, že v době, kdy jsem začal chodit do školy se psal rok 1988. Celou svou školní docházku v rámci základní a střední školy jsem byl hladový po informacích. A kdo byl hladový, musel se sakra činit, aby se najedl. Referáty, domácí úkoly, seminární práce aj. jsem musel vypracovat vlastní pílí a umem - popřípadě na základě dobrých vztahů se spolužáky se některý slitoval.
Doba se za těch několik let hodně proměnila a když mám dnes hlad po informacích, získám je během několika vteřin u pc. Stačí jen spustit prohlížeč na mé nejoblíbenější vstupní straně www.google.com a jen konzumuji.
Komplexnost služeb a aplikací, které dnes Google nabízí je až ohromující. Nebo spíš děsivé. Po přihlášení google přesně ví, na které stránky se díváte, které soubory stahujete, které fotografie kam nahráváte, kdo o vás kde co zveřejnil, co jste si kde koupili, která místa na mapách vyhledáváte, jaký příspěvek jste kam vložili, zná Vaši adresu, telefonní číslo, rodinu, kamarády. Všechny tyto informace v podstatě zpřístupní více či méně lidem. Například včera, když jsem psal přes Google Hangouts své manželce, stejné zprávy ode mě přišly i mému kamarádovi. Vzhledem k obsahu si musel myslet, že jsem se zbláznil. Ani nechci domýšlet, co vše by se díky takové jedné virtuální chybě mohlo přihodit. Na jednu stranu jako podnikatel jsem za šíření informací a propagaci rád, na druhou stranu mi potencionální ztráta soukromí vadí. Google ani při vší snaze nedokáže tyto dvě verze mého já od sebe oddělit. Zvláštní to věc takhle snadný přístup k osobním informacím v byrokratickém systému, kde Vás mohou pokutovat například za to, že napíšete potencinálnímu klientovi Vaši obchodní nabídku a tím narušujete jeho právo na soukromí. Inu někdy jsem rád, že jsem v podstatě bezvýznamná nula a nikdo mě informacemi, které na mě Google "napráší" nemá potřebu zlikvidovat...
Svým způsobem dnešní o pár let mladší generaci, než jsem já sám, nezávidím. Cesta k informacím kliknutím na jedno tlačítko je neuvěřitelně rychlá a snadná. Člověk jako jedinec žije také ve virtuální podobě, jejíž profil dokáže Google či případně sociální síť vyprofilovat a zmapovat. Člověka tohle všechno naučí si zjednodušit život a být na svým způsobem na tomto příjmu informací závislí. Mám spíše pocit, že přijímám více informací než bych sám chtěl. Někdy rád zavzpomínám na dobu, kdy mě aktivní a složité hledání informací obohatilo nečím, co se dá těžko pojmenovat nebo uchopit.
Jen si schválně někdy z dlouhé chvíle zkuste zadat své jméno do Gůglu...
