Cimrmani - naše nevyčíslitelné bohatství

Dlouhou dobu se chystám napsat tento článek. Článek o někom, kdo s námi v jedné domácnosti žije už několik let. Článek o někom, kdo svým neopakovatelným humoremem i vtipem přispívá k charakteristické pohodě. Článek o někom, s kým každý večer usínáme. Článek o někom, kdo vynalezl "elixír života" a každý večer nám dostatečnými dávkami vlévá do žil v podobě smíchu, který prodlužuje život. Ano, řeč je o Cimrmanech.

Nedostává se mi vděčnosti, když mám psát tento blog. Když si uvědomím kolik toho pro nás milovníky tohoto charakteristického humoru udělali. Lehkost s jakou již přes 35 let hrají a dokazují, že i neherci mohou v divadle excelovat a bavit davy. A umění bavit všechny generace od nejmladší po nejstarší, to je vskutku dar. Laskavý humor, který vychází z pozorování lidí okolo a utahující si z lidských neduhů vždy pobaví. Často se mi stává, že lidé okolo mě ani neví, kolik nádherných českých filmů vzniklo pod taktovkou dvojice pana Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka. Úžasné jak tito pánové vždy našli ve svém filmu i příhodnou roličku pro své kamarády z divadla. A jak jim tyto role sedí, neumím si v takové roli představit nikdy nikoho jiného. Vzpomeňme například na pana Čepelku a pana Vozába ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. Nikdy jsem nikoho z nich osobně nepotkal, přesto mám pocit, jako by to byli přátelé. Vskutku ohromné bohatství, těžko si představit, že někdo z nás rozdá ostatním tolik, tolik toho po sobě snad ani nemůžeme zanechat. Kolik hlášek z filmu používáme denně?!

Vzpomínám na okamžik, kdy jsem jako malý kluk viděl v televizi Dobytí severního pólu a smál se a nebylo možné mě odtrhnout od televize. Na tuto chvíli nikdy nezapomenu. V tu chvíli jsem si jejich tvorbu zamiloval. Slýchávám názor, že "chytrý" humor Cimrmanů je pouze pro úzký okruh lidí. Snad. Nevím. Co vím jistě, je fakt, jak moc je návykový.

Občas přemýšlím, která divadelní hra se nejvíce povedla. Nelze na to odpovědět, protože se povedly všechny stejně. Nikdy jsem na žádném představení osobně žel nebyl, ale každou z her jsem viděl nebo slyšel určitě stokrát. Ale stejně je návštěva divadla mým velkým snem. Dostat se do malého divadélka při obrovském zájmu je téměř neřešitelný problém. Jenže platit překupníkům tisíc korun za lístek?

Smutné je, že život je zkrátka moc krátký na to, aby si člověk mohl dovolit čekat a odkládat věci do nekonečna. Vše jednou začíná a asi to jednou i skončí. A kdy? Bohužel pana Vozába, Smoljaka ani Vondrušku už hrát neuvidím. A nepotrvá to dlouho a do předcházející věty budu moci dopsat další a další jméno. A ne jenom jméno. Odejde další krásný člověk, kterých pokud by byla celá společnost, věřím že bychom se měli lépe. Nebo bychom alespoń měli lepší náladu z obyčejného žití. Jsem z toho smutný. To co provázelo nás jednu celou generaci tu osobně za pár let nebude. A další generace bude se ještě smát tomuto krásnému humoru? Kdo ví. A že by přišla generační obměna u DJC? Nepřipadá v úvahu. Žijeme v přítomnosti s legendou, která zůstane velmi dlouho v nás. Snad jen díky moderní technice tito velikáni české kultury s námi zůstanou.

Závěrem Vám za nás všechny obyčejné lidi se smyslem pro humor děkuji, že nám svým laskavým humorem rozdáváte radost a prodlužujete život...