O slovech přejatých z maďarštiny

Na konci května bývá v našem městě starobylý zvyk jízda králů. Kunovičtí jezdci každou svoji vyvolávku začínají slovy hýlom, hýlom.

Existuje víc verzí, co tato zkomolenina znamená, ale nejpravděpodobnější se jeví původ v maďarském hivom, což je česky volám. Odpovídalo by tomu i sousloví dodnes používané v Hluku – „Hýlom, hýlom, počúvajte,“ což se dá do spisovné češtiny přeložit jako Volám, volám, poslouchejte.

Hýlom ale zdaleka není v našem nářečí jediný hungarismus čili slovo přejaté z maďarštiny. Jedna z nejznámějších fašankových písní začíná slovy Három, fárom. Három je maďarsky tři. Ve slovenštině přímo znamená spojení chodiť három-fárom lenošit nebo lelkovat.

Z maďarštiny též pochází známé a dříve velmi rozšířené slovo husar. Byl to příslušník lehké jízdy používané ve všech armádách významných mocností a zejména v armádě rakouské. Zcela původně byli husaři členové tělesné stráže Matyáše Korvína, který bývá často spojován také s jízdou králů. Vojenské jednotky v lidových písních by si zasloužili svůj vlastní článek, ale obecně se dá říci, že lehká jízda sloužila zejména k průzkumu, rychlým nečekaným akcím na území nepřítele (odsud spojení husarský kousek) a samozřejmě k pícování, neboli shánění obživy pro koně i pro sebe. Proto se husaři tak často dostávali do kontaktu s civilním obyvatelstvem a zůstalo o nich tolik dokladů v lidových písních, negativních i pozitivních. Pozitivních zejména proto, že se jednalo o prestižní jednotky a mladí uherští šlechtici byli přidělováni právě sem. Husaři nosili nápadně barevnou uniformu vycházející z maďarského kroje a přiléhavé kalhoty, které budily pozornost u dámské části společnosti. Ve výzbroji měli šavli, pistoli a krátkou pušku – karabinu, protože s dlouhou puškou by se na koni špatně manipulovalo.

Slovem přejatým z maďarštiny je rovněž cifra. Pochází původně až z arabštiny. V ní také znamená číslo, konkrétně nulu. Ve středověku vznikl v Uhersku způsob zdobení malůvek a vyšívání kroužky, které nuly připomínalo a podle nich také dostalo svůj název cifrování. Později cifra ztratila svůj číselný význam, který převzala italská nulla a v dnešní maďarštině je cifra výraz pro ozdobu, podobně jako v našem dialektu.

Z maďarštiny pochází také další slovo tentokrát ovlivněné turečtinou, a sice pajtáš. Původně pajdaš – druh, společník na cestě. Přes srbochorvatštinu slovo přešlo do maďarštiny, kde dostalo koncovku –táš a vrátilo se zpět k jižním Slovanům ve smyslu kamarád.  U nás ho chápeme jako kamarád či kumpán, včetně negativních konotací, které mělo už v maďarštině. Vypajtášit dříve znamenalo získat něco záludně, popřípadě ošidit nebo ukrást.

Tak to byla první část a příště se dozvíte, co znamená spojení „je to maďar.“ Článek původně vyšel v měsíčníku Kunovjan.