Netykavkovy povídky: Špička ve svém oboru

Byl špičkou ve svém oboru. Přečetl o něm všechnu dostupnou, a protože začínal ještě za minulého režimu, tak částečně i nedostupnou literaturu.

Na vědeckém poli měly jeho práce velké úspěchy. Publikoval ve všech známých domácích i zahraničních odborných časopisech. Jezdil na konference po celém světě. Doma však byl skoro neznámý. Jeho sousedky ho celý život oslovovaly „pane profesore“ bez ohledu na jeho aktuální titul. Pro ně magistr prodává v lékárně, k doktorovi se chodí na zdravotní středisko a k docentovi do nemocnice. Ale když někdo učí na vysoké škole je to logicky profesor. Jednou se vrátil z konference v Japonsku, kde se jeho práci dostalo velkého ocenění a celosvětového uznání. Na letišti na něj nečekala televize, ani nejel na střeše autobusu přes Václavské náměstí, a ani jej nepozval prezident na Hrad. Nikdy se nestal tak známým, aby si ho mimo vědecké dění někdo pamatoval. Až teprve k výročí jeho 70. narozenin jej konečně pozval prezident a dal mu vyznamenání. Úplně stejné dostal i o dvacet let mladší žokej. Začali o něm točit film, o tom žokejovi, nikoliv o tom vědci. Na filmy, ve kterých vědec není blázen, nebo ho nehraje Russel Crowe, by nikdo nepřišel. Nejlepší je však kombinace obého.

(Netykavkovy povídky vychází každé pondělí ve 12:12.)