Už nastala slušná zima, tak jsem si dovolil napsat jednu malou vzpomínku na léto. Snad to čtenáře trochu zahřeje.
Bylo srpnové ráno a to kombajnér Tonda jako obvykle sednul do kabinky a vypravil se na pole. Právě svítalo, když jel po okresní silnici kolem pšeničného pole. Vánek pocuchal stvoly pšenice o něco silněji, žluté moře se jen zavlnilo a zašumělo. Tonda se konečně dokodrcal k nájezdu na pole, zastavil se a vytáhnul termosku s kávou. Vánek neustával. Dokonce jako by gradoval. Stvoly byly napnuté a najednou se pohnuly o něco silněji. Tonda usrknul a vidí, že pole se vlní směrem od něj. Pod kombajn neviděl, ale za chvíli si všimnul, že rostliny zvedly kořínky a tak, jako si andaluská tanečnice přidržuje sukni, si pšenice svrchními kořínky drží bal a spodními kořínky rychle pohybují. Klasy nahnuté dopředu a zralá zrna jako by zírala hrůzou. Tondovi stydne káva a on neví. Jenom přihlíží, jak na poli zůstává jenom jíl a vlčí mák a při krajích se silnicí durman a bolševník.
Zato ve vesnici bylo živo. Chodníky a silnice zaplněné pochodující pšenicí nestačily pojmout už nic jiného. Lidé zůstávají raději doma a dívají se, jak se na jejich dvorcích a zahrádkách míhají zlaté osiny. Auta se před vesnicí nestačila otáčet a vyděšení řidiči a spolujezdci vystupovali z vozů a chvatně utíkali od vesnice. Zato vlakoví cestující měli smůlu, neměli kam vystoupit a vlaky byly plné klátících se rostlin. Průvodčí už ani nekontrolovali jízdné, cestující pod namačkanými klasy nebylo vidět. Všichni zúčastnění lidé se strachovali o to, jaké budou příští rok ceny pečiva.
Ponenáhlu začaly silnice, chodníky a parky ve vesnici řídnout. Po průvodu rostlin zůstal povrch vesnice pokrytý tenkou vrstvou jemného blátíčka. Pak si domácí všimli, kam průvod pšenice zmizel. Střechy domů ztratily červenou barvu, koruny stromů byly obaleny vrstvou žlutých stonků a dokonce střechy aut nabývaly nových obrysů. Pšenice se zabydlela v okolí všude tam, kam se nemůže dostat kombajn. Zvláště půvabná byla střecha nádraží v sousedním městě. Nejlukrativnější plochy byly šikmé břehy řek či rybniční ostrůvky, kde byla hustota pšenky největší. Po čase si všichni na přesídlení rostlin v okolí vesnice zvykli. Podzim nabýval nových kvalit, místo listí vzduchem létaly otruby. Pokud byl poryv větru silnější, stačilo napřáhnout ruku a měli jste ji plnou přezrálých zrníček. Jedním takovým chumlem právě procházeli dva výzkumníci zemědělského ústavu a jeden nevzrušeně povídá: „Pavle, já ti říkal, že ten projekt Online pšenice je konina.“.
