Aqua munda ex pura fontem venit(Čistá voda plyne z čistého pramene)

Vítr se žene po úbočí hor
A vplétá se jí do vlasů
Pak jako andělský snad chór
Promění se do hlasů
Co zvěstují tu zprávu všem
Že její úsměv dosáhl už zenit
A ať je noc či jasný den
Aqua munda ex pura fontem venit

Voda když jí stéká po rukách
Vkleče u pramene vždy děsně chladí
Ať v lesích je, nebo po lukách
Pak pozdní spáče něžně hladí
Ať je ta voda spousta slzí
Že se snad nechce mladík ženit
Nebo snad déšť co přišel brzy
Aqua munda ex pura fontem venit

Když rozpárá slunce oblohu
Zalije kraj nehynoucí láskou
Nezbývá síla myslet o bohu
Vždyť svět je oslněn tou kráskou
Co svými vlasy strčí do kapsy
A není důvod na tom něco měnit
I slunce se svými kolapsy
Aqua munda ex pura fontem venit

Pak slunce zmizí kvůli této ženě
A není to málem suverenit
Že měsíc v noci kouká zaraženě
Aqua munda ex pura fontem venit