Tumáš

Tumáš, špitla a podala mi

Obálku a v ní střepů pár

Sklopené oči, výraz padlé lamy

Vteřinu od zhroucení, zmar na zmar

Mně bylo dávno všechno jasné

Jen jsem se zeptal: zase on,

Co v Tobě ničí všechno krásné,

Ten nabubřelý seladon?

Ticho mi bylo odpovědí

Tak rozmotal jsem uzlíčka

Co bylo uvnitř? Modří vědí

Sto tisíc kousků srdíčka

Pár vlídných slov a pousmání

A už jdou koutky nahoru

Deprese mizí, koukni na ní

Jak zahnali jsme potvoru

Tak slečna už je zas jak prve

Díky, jsi prima kamarád

Já jdu, volá mě hlas mé krve

Ať si zas svině může hrát.