Zoufalá snaha pomatených ex-politiků – nepřátel Izraele

V britském deníku The Guardian otiskli 15. dubna 2019 dopis 37 bývalých politiků z 19 zemí, adresovaný vůdcům EU. Intervenují v něm ve prospěch arabské autonomie, kterou by rádi proměnili v suverénní stát Palestina.

Už předem odmítají dosud nezveřejněný americký plán na vyřešení arabsko-izraelského problému, nebude-li „spravedlivý“ pro „Palestinu“, tj. nebude-li vyhovovat Arabům. Důvod? „EU hodně investovala do prosazování mezinárodního práva, což přineslo v Evropě dlouhodobý mír, prosperitu a stabilitu. Díky tomu se „naši izraelští a palestinští sousedé mohli radovat z mírových dividend (!), které my Evropané máme díky prosazovanému mezinárodnímu právu.“ Dále signatáři dopisu tvrdí.

Spolu s bývalou americkou vládou jsme podporovali řešení konfliktu v podobě dvou států. Dohody z Oslo jsou navzdory neúspěchům milníkem transatlantické zahraniční politiky (přitom EU pokrytecky podporuje ilegální arabské stavby v sektoru „C“, spadající pod výlučnou správu Izraele!). Americká administrativa se odklání od mezinárodních norem a lhostejně přehlíží výstavbu židovských komunit (= „osad“). USA rovněž zrušily financování UNRWA a jiné pro-arabské programy, zahrávajíc si s bezpečností a stabilitou v zemích na prahu Evropy. Proto musí EU být ostražitá a jednat strategicky.

Evropa by měla přijmout a podporovat plán, respektující základní principy mezinárodního práva (přitom mezinárodní právo do roku 1945 přidělilo Židům právo usazovat se na celém území západně od Jordánu!) EU podporuje vytvoření životaschopné Palestiny na hranicích před červnovou válkou v roce 1967, s minimální výměnou území a s Jeruzalémem jako hlavním městem pro oba státy (jakým právem by měli mít Arabové Jeruzalém za své hlavní město, když už mají svůj Ramalláh? Napadá mě jeden důvod: Ramalláh nenavštíví tolik turistů jako Jeruzalém)

V situacích, ve kterých jsou v sázce naše životní zájmy a základní hodnoty, musí Evropa pokračovat ve svém vlastním postupu (EU zřejmě nadřazuje své obchodní zájmy s arabským a islámským světem nad bezpečím Izraele)

Izrael a okupovaná palestinská území se posouvají do reality jednoho státu s nerovnými právy. To nemůže pokračovat. Pro Izraelce, pro Palestince nebo pro nás v Evropě.

Ex-politici pak zopakovali primitivní a lživé fráze o „okupovaných palestinských územích“. Lživé proto, neboť platí že:

1/  V souladu s Balfourovou deklarací, s rozhodnutím Pařížské mírové konference z roku 1919, s rozhodnutím vítězných zemí na konferenci v San Remu, s rozhodnutím 51 států Ligy národů i Britským mandátem, patří území západně od Jordánu pouze židovskému národu. Jako je pravoplatné rozhodnutí britské mandátní správy o zřízení Transjordánska východně od Jordánu, kde se nesměli usazovat žádní Židé (!), je pravoplatné vyčlenění území západně od Jordánu pro židovský národ. Zpochybňují to jen ignoranti a nepřátelé Izraele.

2/ Jako jsou právně závazné Francouzské mandáty pro Libanon a Sýrii, tak jsou právně závazné Britské mandáty pro současný Irák, Jordánsko a Izrael. Na tom nemohou nic změnit ani rezoluce zkorumpované OSN. Řeší snad OSN obsazení Tibetu Čínou, obsazení části Kypru a Sýrie Tureckem, obsazení Západní Sahary Marokem nebo obsazení Krymu Ruskem?

3/ Až na malé výjimky, svět nečinně přihlížel zabíjení Židů nacisty. Nečinně přihlížel

přípravám arabských států na „definitivní řešení židovské otázky“ až do 5. června 1967, přípravám na říjnovou válku proti Izraeli v roce 1973, na přebudování jižního Libanonu teroristickou organizaci Hisb´allah na vojenskou základnu proti Izraeli. Proč chce OSN i EU, spolu s dalšími státy vrátit Golany Sýrii, přestože všichni vědí o přítomnosti íránských vojáků blízko izraelské hranice?

4/ Na základě rozhodnutí Arabské Ligy na summitu v lednu 1964 (Káhíra) byla 2. června 1964 založena v arabské části Jeruzaléma Organizace pro osvobození Palestiny – v arabštině to zní Munazzamat al-Tahrír al-Filastínija.

a) Takže žádní Palestinci, říkají si Filistínšti.

b) Koho chtěli v červnu 1964 „osvobozovat“? Vědí pomatení signatáři dopisu, že území tzv. Západního břehu tehdy od roku 1949 okupovalo Jordánsko, jehož armáda vpadla na území západně od Jordánu? Jistěže vědí. Dobře také vědí, že mezinárodní společenství jordánskou anexi tzv. Západního břehu (= Judeje a Samaří) z 24. dubna 1950 neuznalo. Porozumění našli okupanti Judeje a Samaří jen u Britů a Pákistánu, kteří anexi uznali. Z toho plyne jediný právní nález: Izrael v červnu 1967 osvobodil své historické území od jordánských vetřelců a má legální právo na celé území západně od Jordánu.

Íránský duchovní vůdce Chameneí prohlásil 15. dubna 2019 v Teheránu, že „normalizace vztahu s Izraelem je proti koránu a islámské víře.“ Zkritizoval „islámské národy“, které se nedrží muslimských principů, že „místo aby projevovali tvrdost proti nevěřícím“, slouží USA a sionistům.“ A tento zvrácený íránský režim EU chrání a odmítá vypovědět jadernou dohodu s Íránem po vzoru USA. EU je íránský režim bližší než demokratický Izrael! EU je ochotná spolupracovat s každým nepřítelem Izraele. Jen Donald Trump „stojí v cestě“ ex-politikům i těm současným. Proto ta zoufala snaha udržet v chodu protiizraelský kurs.

Politici EU, včetně signatářů dopisu, dobře vědí, že tzv. „palestinští“ Arabové soustavně odmítají existenci Izraele jako židovského státu a nemají zájem na budování svého státu. Soustřeďují se na jeden cíl: na zničení Izraele. Mají to ve svém programu a netají se tím! Milují EU a politici EU milují „palestinské“ Araby. Politici arabské autonomie vědí, že se mohou na své přátelé v boji proti Izraeli spolehnout. Proto nově jmenována autonomní vláda vyzvala 17. dubna EU o „urychlené uznání Palestiny“. Mají to dobře promyšlené ti Filistíni.

(Arabové ani hlásku „P“ nemají a neumí ji ani vyslovit)

6 signatářů je z Belgie, doupěte teroristů ve čtvrti Molenbeek, Dánů je 5, Britů 4, následuje Švédsko (2), Nizozemí (2), Francie (2), Itálie (2), Rakousko (2), Španělsko (2), po jednom mají Chorvatsko, Slovinsko, Lucembursko, Finsko, Slovensko, Polsko, Rumunsko, Německo a Irsko. Za ČR je v dopise jméno Lubomíra Zaorálka.