V Maroku je klid, proč?

Nepřipadá vám to divné? Po Tunisku se daly masy lidí do pohybu v Egyptě, Alžírsku, Jemenu a i vystrašený Abbás najednou slíbil volby. A v Maroku je klid. Joel C.Rosenberg Maroko navštěvoval a k situaci napsal mimo jiné:

„Maroko jsem si zamiloval. Chovali se ke mně jako k Amerčanovi a Židovi vždy vlídně. Maroko vždy Židy chránilo a má přátelské vztahy jak s Izraelem, tak i s arabským světem. V roce 2005 jsem tam potkal Žida Sergeje Berduga, který byl poradcem marockých králů. Marocký král Mohamed V. po návratu z exilu v 1956 přivedl zemi k nezávislosti a dal Židům stejná občanská práva.

Do své vlády povolal dva Židy a dovolil každému z 600 000 marockých Židů kdykoli odjet do Izraele. Izraelsko-marocké dobré vztahy začaly v 60. letech po tajné návštěvě Jicchaka Rabina a Moše Dajana v Maroku. V 1984 král pozval 50 židovských lídrů z Izraele do Rabatu na mezináboženskou konferenci.

V 1986 král pozval k návštěvě Maroka tehdejšího premiéra Šimona Perese, což tenkrát udivilo celý muslimský svět. Po útoku teroristů na židovský klub v 2003 zorganizoval král Mohamed VI. milionový pochod k odsouzení útoku a vyzýval k míru. Maročané tehdy přicházeli k Židům se slovy „Jste naši bratři.“ To bylo úžasné!

Marocko-izraelské vztahy jsou dobrým příkladem pro arabsko-islámský svět. Současný král chce sloužit jako „stavitel mostu“ mezi Izraelem a palestinskými Araby. Má k tomu všechny předpoklady i morální autoritu, což dokazuje pokojné soužití židů a muslimů v Maroku.“