Bylo to moudré od pana prezidenta, připomenout občanům důležitost návratu k tradičním hodnotám. Ale pokud nebyly správně pojmenovány, apel se mine účinkem. Předchůdce Václava Klause také občas používal různé apely na vyšší moc nad námi. Ale ani jeden nepoužíval pojem Bůh. Proč asi? Je to snad sprosté slovo? Příčina byla zřejmě jiná. Ani jeden z nich o Bohu toho moc nevěděli, anebo se styděli víru na veřejnosti přiznat. Tradice se někdy definuje jako souhrn zvyků a zvyklostí a generační dědictví. Zvyky a zvyklosti bych ponechal folklóru. Hodnota znamená zpravidla cenu, význam nebo důležitost.
Pan prezident zmínil ve svém projevu jako hodnoty rodinu a stát. Jenže, to jsou mini a maxi komunity, kde se hodnoty mají generačně předávat. Kdysi platilo, že rodina je základ státu. Jaké hodnoty se mají v rodině předávat? Jako křesťan nemohu jinak než začít judaismem: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. Budeš milovat Hospodina, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou silou. A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat.“ (Bible, V.Mojž.6,4-7)
Křesťanství pak pokračuje: „A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.“ (Bible, I.Kor.13,13) Na počátku je víra, spolehnutí se v důvěře na Boha. Křesťan „vírou rozumí“ - Žid.11. kapitola. Víru následuje naděje, kotva duše – „V ní jsme bezpečně a pevně zakotveni…“ Žid.6,19. Každý člověk potřebuje být v životě zakotven, jak to připomenul T.G.M: „Člověk visí na Bohu, nebo na hřebíku.“ Láska pak spojuje všechnu lidskou činnost. Ale kde ji vzít, když se lidé odvracejí od Boha, který je zdrojem lásky? Bible je jediná kniha, která má v naší zemi pomník. Je v Kralicích nad Oslavou a je na něm vytesán biblický verš: „Bůh je láska.“
V roce 1984 prohledal MUDr. Jiří Mrkvička posledních deset ročníků psychologické bibliografické ročenky ve snaze najít heslo „radost.“ Nenašel! Našel desítky okazů na úzkost, strach, hněv, agresivitu. Třikrát se objevilo (!) heslo „láska“, radost ani jednou. Změnilo se něco za posledních téměř 30 let? Projevy politiků se zmiňují o „blbé náladě.“ Důvodů k radosti je opět velmi málo. Věřící lidé z Bible vědí, že Bůh je nevyčerpatelným zdrojem radosti. Kdo žije bez Boha, sahá často po jeho nahrážkách: alkohol, obžerství, honba za penězi. Věřících ubývá, pacientů s psychickými poruchami přibývá.
Na závěr dodávám. Odluka církve od státu je správná věc. Spojení světské moci s církví vedlo vždy ke zlým důsledkům. Být věřícím dnes není snadné. Ve světě pokračuje demontáž křesťanství. Odstraňují se kříže ve školách, z křesťanských svátků se stávají svátky sekulární, křesťanství se zesměšňuje. Izrael, kolébka křesťanské víry, je démonizován. Věřící židé jsou v Evropě varováni, aby nenosili náboženské znaky. V samotném Izraeli to nemají věřící Židé lehké. Arabové po nich házejí kameny, vojákům je pak od sekulárních policistů bráněno v hledání útočníků. Český teolog J. L. Hromádka v Moskvě řekl: „Nebudeme se nikomu omlouvat za svou víru.“
