„Česká republika je ochotna přijmout až milion Židů prchajících z Izraele před hrůzami (nejspíše jaderné) války s Íránem. Podobný příslib měl učinit ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, který nedávno pobýval v Izraeli nezvykle dlouhé čtyři dny.“
Tak začíná Adam Bartoš svůj článek v Prvních zprávách. Pak se pustil do „všeobsáhlé“ kritiky Židů.
„(ač tento politický Izrael nemá s biblickým Izraelem téměř nic společného)“
Možná chtěl Adam naznačit, že někde na této planetě existuje ještě jiný židovský stát, který by se vešel do jeho vidění Izraele. Není sám, komu dělá problém pochopit, že náboženství v Izraeli prostupuje celou společnost, že stát Izrael vybudovali potomci těch „biblických“ Židů. Politika a náboženství se v Izraeli prolíná podobně jako za dnů Ezdráše a Nehemiáše. Jeho výše zmíněný názor „kopíruje“, možná nechtěně, arabskou propagandu.
„Opět si nalejme čistého vína. Současný Izrael je postaven z peněz vyždímaných z Německa v rámci toho, co Norman Finkelstein trefně nazval "průmyslem holocaustu", stejně jako z penězovodů amerických. Bez podpory Západu by tato země už dávno neexistovala…“
Takovou nemravnou větu nemůže napsat slušný člověk. Poválečné odškodnění Izraeli dohodli německý kacléř Konrád Adenauer s izraelským premiérem Davidem Ben-Gurionem. Oba si byli dobře vědomi, že ty miliardy německých marek nemohou nahradit všechny škody, které nacistický režim židovským občanům v Německu a v celé Evropě způsobil. Ukradeno bylo daleko více.
Adam Bartoš se domnívá, že Norman G.Finkelstein nazval svou knihu z roku 2000 „Holocaustový průmysl“ trefně. Další omyl. Nadpis knihy je zvrhlý. Ale tyto informace z Finkelsteinovy knihy jsou pravdivé:
„Protože po Druhé světové válce rychle padly antisemitské bariéry, Židé se ve Spojených státech stali výtečníky. Podle Lipseta a Raaba, příjmy Židů na hlavu jsou téměř dvojnásobné než u Gojů; šestnáct nejbohatších Američanů jsou Židé; 40 procent amerických nositelů Nobelovy ceny ve vědě a ekonomii jsou Židé, stejně jako 20 procent profesorů na hlavních universitách; též 40 procent vedoucích právních firem v New Yorku a Washingtonu.“
„Česká republika se ale takovým činem stává spojencem agresora…“
Tím agresorem míní Adam Bartoš Izrael v případě napadení Íránu. A zase je problém. Jak je všeobecně mezi vzdělanými lidmi známo, chystali se Arabové počátkem června 1967 Izrael zničit. Ke „konečnému řešení“ mělo arabské letectvo zaútočit 5. června 1967. Kdyby Izrael začal s obranou až po arabském útoku, možná by už nebylo co bránit. Proto začal obrannou válku o pár hodin dříve. Překazil tak připravovaný arabský záměr: „Nahnat Židy do moře.“ Nazývat to agresí je nemravné a vulgární. To může jen někdo, kdo lituje, že se Arabům jejich záměr nezdařil!
Podobně se zachoval Izrael při likvidování pokusů o výrobu nukleárních zbraní v Iráku a v Sýrii. Nemohl čekat, až bude vyvinuta zbraň proti jeho občanům použita. V případě Íránu je to totéž. Reagovat na případný íránský nukleární útok jako druhý, by bylo velice riskantní. Zničení zařízení na výrobu zbraní hromadného ničení není agrese, ale prevence. Teokratický režim v Íránu se úsilím o zničení Izraele netají. Stejně, jako se tím netajili Arabové v červnu 1967.
Co vyvolalo u Adama Bartoše jeho protižidovskou reakcí? Možná byla spouštěcím momentem vulgární karikatura v časopise Jana Krause:
„Z malého Ježíše je malý Babiš, z ukřižovaného Krista Vít Bárta, zmrtvýchvstalý Kristus má hlavu spícího Schwarzenberga…“, cituje Adam Bartoš z časopisu KRAUS.
Je-li to skutečně pravda, že se taková karikatura v časopise KRAUS objevila, pak celá odpovědnost za vyvolání protižidovské nálady u Adama Bartoše padá na hlavu Jana Krause. Že Adam Bartoš nalil v odpovědi místo čistého vína i víno zkažené, je pravda. Brát si na pomoc proti Židům názory Normana Finkelsteina je pro čestného novináře nedůstojné.
