Rezenze knihy Lukáše Lhoťana: Ježíš Kristus & islám

Přestože dal Lukáš do názvu Ježíš Kristus, zabývá se hlavně jen lidským jménem Syna Božího, Ješua, tj. česky Ježíš. A udělal dobře (srov. II.Kor. 5,16). To jsou ještě muslimové schopni pochopit. O pravé podstatě Krista-Mesiáše totiž muslimové nemají ani ponětí. Vždyť ani všichni křesťané nevědí, že Mesiáš je totožný s JHVH, s Bohem Izraele, Stvořitelem světa.

Lukáš má dojem, že vztah Abd-Alláh je jaksi podřadnější, než onen křesťanský vztah Bůh-služebník. Jenže islámský vztah Abd-Alláh je naprosto totožný s tím novozákonním. Křesťan je opravdu otrokem Ježíše Krista. Je přece „koupený“. Fakt, že je křesťan služebníkem, přítelem, spolubratrem a spoludědicem Ježíše Krista, nic nemění na tom, že je koupený stejně jako se kupovali otroci.
Trochu nešťastně Lukáš formuloval větu, že „láska k nepřátelům rozhodně nemá svůj původ v judaismu“, aby v další větě připustil, že „jisté náznaky milosrdenství k nepřátelům judaismus má.“ (str. 46) Egypt mohl být za své činy právem považován mezi Izraelci za nepřítele, přesto jim Bůh zakázal „mít Egypťany v ošklivosti.“ Protože Izraelci našli v Egyptě několikrát azyl.
Celkově zachází Lukáš s islámem mírně, ačkoli by mohl použít přísnější metr. Jestliže islám nahradil judaismus i křesťanství, jak se v islámu učí, pak není divu, že útočí proti Starému i Novému zákonu. Překrucování některých starozákonních příběhů by nebylo to nejhorší. Největší útok islámu je veden na základní linii praotců Abrahám-Izák-Jákob. Islám nahradil Izáka Izmaelem, čímž Bohem danou linii přerušil a Jákoba-Izraele úplně zrušil. Na jeho místo pak dosadil arabský národ, podle koránu „nejšlechetnější národ na zemi.“
Základy novozákonní zvěsti islám totálně odmítl. Ježíš Nazaretský podle islámu nezemřel, a proto nemůže být ani Kristem, tj. Mesiášem. Není-li vykupitelská smrt na kříži, nemůže být ani vzkříšení. Bez „vylití krve není odpuštění hříchů“. Takové je novozákonní dogma!
Závěrem se sluší dodat, že islámské pojetí božstva a jeho posla, je bližší křesťanskému pojetí vztahu Otce a Syna, než ono církevní trojiční podání. (Dan. 7,13-14; I. Kor. 8,6; I. Jan. 1,3)
Cenné jsou Lukášovy osobní zkušenosti s muslimy v ČR. Ty by nás měly nabádat k opatrnosti.