Prolhaný Abbás, aneb kdo je „směšný“

Předseda KSČM Vojtěch Filip označil hlasování ČR v OSN o arabské autonomii v Izraeli za směšné. Jak známo, Česká republika patří mezi devět statečných zemí, které hlasovaly proti přiznání arabské autonomii statusu nečlenského státu OSN. Výsledek hlasování je zjevným porušením dohod z Oslo, ve kterých se obě strany zavázaly, že nepodniknou žádné jednostranné kroky bez souhlasu té druhé. Kdo je tedy směšný?

Červenat by se měl Vojtěch Filip. Byli to jeho soudruzi, kdo v roce 1988 uznali „banánový“ Stát Palestina a v únoru 1989 zřídili Velvyslanectví Státu Palestina, tedy zastoupení teroristické Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Přitom soudruzi dobře věděli, že tato teroristická organizace vznikla v roce 1964, tedy před červnem 1967, tzn. v době, kdy ještě nebylo co „osvobozovat.“ Ale něco přece jen bylo. Bylo to území, které židovskému státu právně přisoudila Liga národů, předchůdkyně OSN. „Osvobození“ Palestiny se tedy rovnalo konci Státu Izrael. Navíc komunisté dobře znali Palestinskou národní chartu, ve které stojí v článku 9: „Ozbrojený boj je jediná cesta k osvobození Palestiny.“ Předseda Abbás byl povinen ještě před hlasováním v OSN předložit doklad, že tento článek byl odstraněn.
Ve svém propagačním projevu v OSN uvedl předseda Abbás několik lží. Rezoluci OSN č.181 o rozdělení Palestiny na stát židovský a arabský označil za „rodný list“ pro Izrael. To není pravda. O tom, že se na území od Jordánu po Středozemní moře má vytvořit židovský stát rozhodly vítězné mocnosti v San Remo v roce 1920 na základě historických práv židovského národa. Jejich rozhodnutí schválila Společnost národů v roce 1922 a potvrdila mezinárodní britsko-americká dohoda o Palestině v roce 1925. To je rodný list Státu Izrael. Velká Británie pak byla pověřena realizací rozhodnutí Ligy národů. Rezoluce OSN č.181 z 29.listopadu 1947 byla pouhým doporučením, právně nezávazným.
Abbás uvedl, že se Izrael v nedávném střetnutí v Gaze choval „barbarsky“ a pateticky zvolal, „dost agrese, osad a okupace. Izrael prý používal brutální sílu, přičemž zahraniční vojenští experti ocenili „chirurgickou přesnost“ leteckých úderu z izraelské strany. Ani slovo o raketovém ostřelování Izraele islámskou teroristickou organizací Hamás. Období vzniku Izraele pak opět označil za al-Nakbu, za neštěstí. S tím se dá souhlasit s poznámkou, že to neštěstí mají na svědomí vůdci Arabů, kteří hlasovali proti rezoluci 181. Proti rozdělelení Palestiny totiž hlasovaly arabské země Egypt, Sýrie, Libanon, Irák, Jemen, Saúdská Arábie spolu s Afghánistánem, Pákistánem, Indií, Tureckem, Kubou a Řeckem.
Závěrem své řeči Abbás zdůraznil, že se OOP nespokojí s ničím menším, než s „nezávislým Státem Palestina a s východním Jeruzalémem jako hlavním městem celého okupovaného území od roku 1967.“ Přitom dobře ví, že Izrael nikdy rozdělení svého hlavního města nedopustí. Proč to řekl? Zřejmě proto, aby se svět nedomníval, že uznáním arabské autonomie za nečlenský stát OSN nastane mír!