Římané pojmenovali některé kalendářní měsíce podle svých božstev, některým dali jen řadovou číslovku. České pojmenování patrně vzniklo po přijetí křesťanství, jako vědomé odmítnutí jmen pohanských bůžků.
Januar = podle bůžka Januse; Februar = podle bůžka podzemní říše Februa;
Martius = podle bůžka války Martia;
April = podle „aperire“ (otvírati), protože se otevírají pupeny stromů;
Mai = podle bohyně krásy Máji; Juni = podle bůžka úrody Junona;
Quintilis = podle řádové číslovky (pátý); Sextilis = (šestý);
September = (septimus= sedmý); October = (octavo = osmý);
November = (nona = devátý); December = (decimus = desátý)
Původně to bylo trochu jinak. Nový rok se začínal prvním březnem a Januar byl jedenáctý měsíc a Februar měsícem dvanáctým. První březen byl logicky počátkem nového roku, kdy se příroda nově probouzela po zimě k novému životu. Proto se i u nás považuje 1. březen dodnes za den, kdy začíná meteorologické jaro. Kdy a proč došlo ke změně?
Na nový rok byl uváděn do úřadu nový římský konzul, což byl nejvyšší civilní i vojenský úředník ve starověkém Římě. Koncem roku 154 n. l. se Iberové vzepřeli Římu. Poněvadž se nemohlo čekat až na nový rok 1.března 153, kdy tehdy nový rok začínal, byl z politicko-vojenských důvodů nový rok přesunut z 1.března na 1.leden 153. Takto mohl nový konzul s armádou vytáhnout k potlačení vzpoury Iberů.
