„Největší je láska“, napsal rabín z Tarsu

Všichni slušní lidé se jistě shodnou, že náboženství bez lásky nemá ani právo nazývat se náboženstvím a nezaslouží si respekt. Celá Bible je jednotná v učení, že milující Bůh očekává od věřících, že budou předávat dál tu lásku, kterou od Boha dostali. Jestliže se denně dovídáme o zabíjení muslimů rukama jejich spolu-muslimů, pak se musíme ptát, co je špatného v islámu? V Iráku zabili muslimové stovky muslimů jiného názorového směru.

Když se začteme do koránu, snáze pochopíme dnešní muslimskou praxi. Najdeme verše o „lásce k majetku“ (100:8; 89:20; 38:22) nebo o lásce k Alláhovi, projevenou sycením chudých“ (76:9) Mezi muslimské manželé vložil Alláh „lásku a dobro“ (30:21) a je „láskyplný ke svým služebníkům“ (42:19) Alláh „nemiluje domýšlivé a nevěřící“ (16:23; 30:45), ale „miluje vytrvalé bojovníky a ty, kteří konají dobro“ (3:146-148). Mohamed pak požaduje „lásku k příbuzenstvu muslimů“ (42:23)

K muslimům se pak korán obrací s výtkou, „vždyť jste si přáli smrt“ (3:143). Nemůžeme se pak divit, že muslimové vykřikují na demonstracích oblíbený slogan: jako vy na Západě milujete život, my milujeme smrt. Nenajdeme však žádný příkaz podle biblického vzoru o lásce k bližním! Naopak. „Do srdce nevěřících pustíme teror“ (3:151) a zákaz pro muslimy, aby „nevěřili nikomu, kdo není muslim“ (3:73).

Zvláštní verše jsou v súře 3:113-114: „Mezi židy a křesťany jsou také  p r a v í  zbožní.“ Jak to ale mají muslimové při zabíjení křesťanů rozlišit, zústává záhadou. Muslimské božstvo Alláh sebevědomě prohlašuje“ „Vězte, že zvítězím já i poslové moji“ (58:21) Křesťané se vírou spoléhají na verš ze Zjevení Janova: „Beránek zvítězí nad nimi.“ Ne Alláh, ale vzkříšený Ježíš Nazaretský bude mít poslední slovo.

Když už máme v nadpisu lásku, podívejme se na ni blíže. Národní píseň klade otázku po jejím zdroji, když „na horách neroste a na polích ji nesejí.“ V Bibli je celkem jednoduchý návod jak lásku získat a předávat dál. Představitelé Saúdské Arábie si uvědomili, jak je Bible pro muslimy „nebezpečná“ a raději zakázali její dovoz do země. Mnoho muslimů totiž po jejím přečtení islám opouští.

Autor koránu sice opsal mnoho biblické látky, ale do jeho slov vtiskl jiného ducha. „Nebudeš se mstít…“, čteme v III.Moj.19,18 a v V.Moj.32,35 praví Bůh Izraele „Má je pomsta…“. Nový zákon to věřícím v dopise Židům10,30 jen opakuje. Mohamed ovšem muslimům „krevní pomstu“ dovolil s napomenutím, aby to „nepřeháněli“ -17:33. Tím otevřel stavidla zlému.

V čem je tedy onen snadný přístup k lásce? O Bohu čteme v Bibli, že „řekl a stalo se.“ Boží slovo má tvůrčí moc až dodnes. Pro křesťany je největší autoritou Pán Ježíš, který řekl: „Slova má jsou Duch a život“ (Jan 6,63) Pravidelným čtením Jeho slov „nassáváme“ Jeho Ducha a skrze toho Ducha je „Boží láska rozlita do našich srdcí.“ (Řím.5,5) Jaký je pak výsledek? Věřící jsou „proměňováni v podobu Pána Ježíše“ den za dnem (II.Kor.3,18). Bez dřiny, automaticky!

Křesťan se neumí změnit sám svou silou či uměním. Je proměňován Duchem Pána Ježíše. Vzpomeňme Newtonův zákon o pohybu: těleso (člověk) zůstává v klidu…dokud na něj nepůsobí žádná vnější síla. Henry Drummond to označil za První zákon křesťanství. Charakter člověka zůstává nezměněn, dokud se nesetká s Boží proměňující láskou, s Božím Duchem. Ovocem prožívaného společenství člověka s Bohem je láska, radost, pokoj … Gal.5,22. Jiné zdroje lásky jsou dočasné, nestálé, protože jsou závislé na člověku.