Vrcholná konference arabských zemí se uskutečnila v súdánském Chartúmu 29. srpna 1967 a byla reakcí na ponižující porážku arabských armád v tzv. Šestidenní válce v červnu 1967.
Velkohubá prohlášení arabských vůdců v průběhu května měla za cíl podlomit obranyschopnost Izraele. Arabští generálové se už viděli ve vítězném průvodu na Dizengoffově třídě v centru Tel Avivu. O to větší bylo zklamání z ostudné porážky.
Výsledkem arabského summitu bylo ono známé „Třikrát ne“! Žádný mír s Izraelem, žádné uznání státu Izrael, žádné vyjednávání s Izraelem. Arabové tím vsadili opět na válku. Na ropu bohaté arabské země rozhodly pomocí petrodolarů obnovit vojenský arsenál poražených zemí a zdůraznily „právo Palestinců znovuzískat celou Palestinu“. To znamenalo jediné. Opět se pokusit zničit stát Izrael vojensky.
Pro další válku Arabové změnili taktiku. Už žádná velkohubá prohlášení. Válečné přípravy proběhly v naprostém utajení. Izraelskou vojenskou rozvědku se sice oklamat nepodařilo, ale její hlášení hrubě podcenila premiérka Golda Meirová a stálo ji to premiérské křeslo.
V průběhu 50 let přece jen došlo v arabském myšlení k několika změnám. Mírovou smlouvu s Izraelem uzavřely Egypt a Jordánsko. Palestinští Arabové předstírají zájem o mírová jednání se státem palestinských Židů, ale nakonec historickou odpovědnost za mír vždy odmítnou.
V jednom bodě zůstávají stále stejní od dvacátých let 20. století: odmítají na území Palestiny židovský stát. Neustále kombinují různé možnosti likvidace státu Izrael. Z tohoto důvodu je mír na Blízkém východě v nedohlednu.
