„Naposled Židy bojkotovali nacisté…“

Prohlásil starosta izraelského Arielu, když komentoval horlivou snahu některých evropských aktivistů bojkotovat izraelské výrobky. Čtete dobře, ne „čínské“, „íránské“, „súdánské“, ale ty izraelské. Proč? Údajně za izraelskou „drzost“, že si dovolil vojensky reagovat na čtyřleté ostřelování svého území islámskými teroristy z Gazy.

Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) nedávno rozhodla na návrh Velké Británie, že do hospodářských statistik se mohou dostat pouze ty izraelské firmy, které operují ve státních hranicích před rokem 1967. Britská obchodní komora se rozhodla v září 2009 bojkotovat izraelské produkty z území Judeje a Samaří. Podobné rozhodnutí také schválila v srpnu 2009 Světová rada církví, zastřešující 349 církví, převážně z USA.
Pařížské městské zastupitelstvo vyloučilo izraelskou firmu Soda-Club z účasti na výstavě s vodní tématikou. Důvod? Jedna její pobočka leží v Ma´ale Adumim, považovaném za předměstí Jeruzaléma. Podobně se zachovalo i zastupitelstvo Mnichova a žalobu proti izraelské firmě podal také celní úřad v Hamburku. Provinění? Stále totéž. Vyrábějí své produkty na území Judeje a Samaří.
Belgicko-francouzská banka Dexia, která získala akcie izraelské banky Otzar Hashilton, oznámila vedení banky OH, že nebude poskytovat úvěry žádným osadníkům. A seznam podobných evropských subjektů je dlouhý. Přidávají se i americké firmy. Několik amerických bank stáhlo své peníze z firmy Afrika-Israel, poněvadž se jedna její pobočka podílela na projektu, realizovaném na území Judeje a Samaří.
A nové případy bojkotu se objevují téměř každý den. Poškozují nejen dobrou pověst Izraele, ale mají ekonomické dopady na firmy i podnikatele. V nacistickém období byly vyvěšovány výzvy „Nenakupujte u Židů.“ A pak že čas nelze vrátit zpět! Fyzikálně jistě ne, společensky ovšem ano.