Mezinárodní právo – odkdy platí a pro koho – I. část

„Mezinárodní právo, také známé jako mezinárodní veřejné právo a právo národů, je soubor pravidel, norem a standardů obecně přijímaných ve vztazích mezi národy.

„Mezinárodní právo, také známé jako mezinárodní veřejné právo a právo národů, [1] je soubor pravidel, norem a standardů obecně přijímaných ve vztazích mezi národy. [2] [3] Stanovuje normativní pokyny a společný koncepční rámec pro vedení států v celé řadě oblastí, včetně války, diplomacie, obchodu a lidských práv. Mezinárodní právo tak poskytuje státům prostředky k praktikování stabilnějších, konzistentnějších a organizovanějších mezinárodních vztahů.“ (wikipedie)

Pařížská mírová konference byla mírová konference pořádaná vítězi první světové války roku 1919, během které byly sjednány mírové smlouvy mezi vítěznými státy Dohody a poraženými Centrálními mocnostmi. Účastnili se jí představitelé celkem 32 států.

Versailleská mírová smlouva byla nejdůležitější ze šesti mírových smluv uzavřených roku 1919 jako výsledek šestiměsíčního jednání na Pařížské mírové konferenci, kterou byla oficiálně ukončena první světová válka mezi Státy Dohody a Centrálními mocnostmi.

Společnost národů (angl. Liga národů) byla založena 10.1.1920 na základě výsledků pařížské mírové konference. Měla 42 zakládajících států. Definitivně byla rozpuštěna v dubnu 1946.

Organizace spojených národů byla založena 24.10.1945 v San Franciscu, nahradila Společnost národů a zavázala se dodržovat všechny právní závazky Společnosti národů. Zakládajících členů bylo 51. První Valné shromáždění OSN se konalo 10.1.1946 v Londýně. (tolik wikipedie)

Proč je dnes tolik nejasnosti okolo Mezinárodního práva? Mnoho členských států OSN si právo vykládá, jak se jim to hodí. Mnoho rezolucí OSN kritizuje Izrael „za porušování mezinárodního práva“, aniž by upřesnilo kterého „práva“ se to týká. Např. rezoluce 2334 tvrdí, že:

„Izrael nemá legitimní práno usazovat se na území Judeje a Samaří, protože toto území získal ve válce v roce 1967“;

Co tvrdí Mezinárodní právo? Balfourova deklarace z 2. listopadu 1917 uznává „historické spojení židovského národa s Palestinou“ a vyjadřuje „sympatie“ se zřízením národního domova na jejím území. Tato deklarace britského ministra zahraničí byla vložena do textu rezoluce vítězných států na konferenci v San Remu v dubnu 1920, čímž se stala aktem mezinárodního práva a stala se součástí Mandátu pro Palestinu, vypracovaného Společností národů, jehož hranice vedly od Středozemního moře až k Iráku. V roce 1921 předali Britové 77% území na východ od Jordánu Arabům.

Mandát pro Palestinu jasně rozlišoval politická práva a práva civilní. Politické právo pro území na západ od Jordánu bylo přiznáno Židům. Arabům, žijícím v židovském státě měla být zajištěna práva občanská a náboženská. Politická práva Arabům uznala Liga národů mandáty pro Libanon, pro Sýrii, pro Transjordánsko a pro Irák. V Mandátu pro Palestinu není arabský národ zmíněn ani jednou. Rozhodnutí Ligy národů o zřízení židovské vlasti je nezrušitelné a platí dodnes, stejně, jako Mandáty pro Libanon, Sýrii, Transjordánsko a Irák. Žádná instituce v současnosti ani v budoucnu nemůže zrušit jejich validitu.

Antisemité všeho druhu si neuvědomují, že zpochybňováním práva židovského národa usazovat se na celém území, od Jordánu až po Středozemní moře, zpochybňují rozhodnutí Společnosti národů, tzn. rozhodnutí všech tehdejších civilizovaných států. Jejich rozhodnutí je právně nezrušitelné, nemá-li nastat právní chaos na celém Blízkém východě.