Ve dnech 6. -15. července 1938 se uskutečnila konference, na kterou by svět nejraději zapomněl. Konference v Evianu byla pro židovský národ nejvýznamnější konferencí v historii.
Ve dnech 6. -15. července 1938 se uskutečnila konference, na kterou by svět nejraději zapomněl. Konference v Evianu byla pro židovský národ nejvýznamnější konferencí v historii. Zmínku o této konferenci v Larousse Encyclopedique of France údajně nenajdete. Švýcarský Lexikon se o ní zmínil, že šlo o „řešení německo-rakouského sporu.“ Zmínku o ní vynechává údajně také Encyclopedia Brittanica.
12. března 1938 Hitler obsadil Rakousko. Údajně tím napravil špatnou smlouvu z Versailles. Hitler tehdy navštívil své rodiště v Braunau a položil květiny na hrob své matky. V 8:00 ráno pronesl kancléř Schuschnigg v rozhlase svůj projev, ve kterém oznámil, že armáda proti Němcům nezasáhne, aby nebyla prolita „germánská krev.“ Pro 200 000 rakouských Židů to nevěštilo nic dobrého, zejména od chvíle, kdy se stal šéfem Úřadu pro židovskou emigraci ve Vídni Adolf Eichmann.
O měsíc později nacisté zabavili Židům firmy a majetky, které převyšovaly hodnotu 2 000 dolarů. Židé museli na kolenou čistit chodníky, na všechny židovské instituce dohlíželo gestapo. Několik diplomatů Ligy národů vzneslo protest, jinak nic. Přitom byl svět informován o všem co se ve Vídni děje. Lidé rabovali židovské obchody i domácnosti. Sebevraždy mezi Židy z Vídně, v minulosti zanedbatelné, vzrostly na 200 denně. Itálie, Švýcarsko a Československo uzavřely své hranice židovským občanům Rakouska. Židé byli v pasti.
Plán na konferenci v letovisku Evian u Ženevského jezera Hitler oznámil 22. března 1938. V projevu, adresovaném sympatizantům Židů je vyzval, aby „své sympatie nyní obrátili ve skutek.“ Byl údajně ochoten přepravovat Židy do jiných zemí na luxusních lodích.
Anne O’Hare McCormicková napsala v The New York Times 4.7.1937:
„Je srdcervoucí myslet na fronty zoufalých lidských bytostí kolem našich konzulátů. Vídeň a další města čekají v napětí, co se stane v Evianu ... Není to otázka kolik nezaměstnaných může ta která země bezpečně přidat k vlastním milionům nezaměstnaných. Je to zkouška civilizace... Dokáže Amerika žít sama se sebou, pokud dovolí tuto politiku vyhlazování?“
Je nutno zdůraznit, že se nepsal rok 1940, 1942 nebo 1944. Na počátku července 1938 mohli čtenáři The New York Times číst o nacistické politice vyhlazování židovského národa!
Deklarovaným cílem konference bylo „najít řešení problému uprchlíků, přejících si opustit Německo.“ Diplomaté 32 zemí hledali řešení. Někteří by měli problém najít na mapě Keňu, Britskou Guyanu nebo Madagaskar. Ale většina z nich „upřímně“ doporučovala osídlit tato území německými Židy.
- Austrálie odmítla přijmout jediného Žida;
- Francie uvedla, že „má plno“;
- Středoamerické státy uvedly, že „nemohou přijmout žádné obchodníky ani intelektuály;
- Podle delegáta Peru si země vzala příklad z USA, aby opatrně a moudře omezovala imigraci;
- Brazílie požadovala po každém žadateli doklad o církevním křtu;
- Kanada byla ochotna přijmout jen zkušené zemědělské pracovníky;
- Velká Británie byla ochotná přijmout 9 000 dětí, ale bez rodičů, z obavy, „že by to vyvolalo antisemitskou náladu;
- Spojené státy nechtěly překročit roční kvótu 26 000 imigrantů a navíc požadovaly osvědčení od německé policie o „dobrém chování“ pro židovské žadatele o azyl; je pravda, že USA nepřijímaly emigranty ve velkém už před nástupem nacistů k moci;
- Švýcarský zástupce uvedl, že už 4 000 židovských imigrantů, kterým se podařilo dostat do země, tvoří „hrozbu“, neboť pro ně nemá uplatnění stejně, jako pro ně nemá uplatnění Německo, a pohrozil, že Švýcarsko přijme opatření „před zaplavením Židy“;
Po ukončení konference začali Němci označovat Židům všechny pasy velkým červeným písmenem „J“. Po návratu z konference sdělili němečtí vyjednávači Hitlerovi: „Můžete dělat, co chcete, nikdo je nechce.“ Hitler triumfoval.
Konference sice „ospravedlnila“ probíhající šestiletou nacistickou politiku vůči Židům, ale masové deportace a rozsáhlé brutální útoky začaly až po skončení Evianu. Tam byl podán důkaz o lhostejnosti světa k osudu Židů. Nacistům už nic nesvazovalo ruce. Zachytili signál, vyslaný demokratickými státy Evropy. Nacističtí zločinci dostaly zelenou.
Za dva a půl měsíce po Evianu byla podepsána hanebná Mnichovská dohoda. Za další čtyři měsíce došlo ke Křišťálové noci. Za 13 měsíců po Evianu se rozpoutalo peklo se strašnými důsledky: 6 milionů zavražděných Židů a dalších 60 milionů mrtvých. Celý svět se musel spojit, aby nacistické zrůdy porazil.
Židé civilizovaným a demokratickým zemím důvěřovali a ty je zradily. Poučil se svět? Zdá se, že ne, že se situace opakuje. Íránský islámský režim otevřeně vyhrožuje Izraeli, partnerskému státu OSN, zničením a EU je na straně Íránu. Zopakoval by americký filosof George Santayana své známé memento i dnes? „Kdo se nepoučí z historie, musí si ji znovu prožít.“
