Islámský stát (IS) je výsledkem „Arabského jara“ z roku 2010, o kterém se mnozí domnívali, že přinese do arabského světa demokratizační proces. Dnes je svět hořce zklamán. Místo svobody jsme svědky vražd, teroru, pošlapávání lidských práv a smrtící hrozby pro jezídy, křesťany a šiíty. Světová veřejnost je překvapená a šokovaná, přestože k překvapení není důvod.
Kdo studoval dějiny islámu, včetně arabsko-islámských zdrojů, uvědomuje si, události v Sýrii a Iráku jsou jen pokračováním dlouhé řady masakrů a vraždění, které doprovázely islám po celou dobu jeho existence počínaje Mohamedem. V roce 626 byli povražděni na Mohamedův příkaz Židé z kmene Banu Kurajda (Quraydha ) v Medíně, v roce 627 potkal stejný osud Židy ve vesnici Kajbar, v roce 629 byli povraždění Židé z Banu Nadir a etnickou čistku uzavírá povraždění kmene Banu Kajnuga (Qaynuga).
Po Mohamedově smrti vedli jeho souvěrci Abú Bakr a Omar krvavou válku proti odpadlíkům. Šíření islámu na Blízkém východě doprovázely hrozné masakry a statisíce byly povražděny za odmítnutí „náboženství míru“.
Masakry pokračovaly v roce 712 v Samarkandu (dnešní Uzbekistán) a Sindu (dnešní Pákistán); v roce 739 a 750 v Egyptě;v roce 806 v Byzanci; v letech 838, 934-35 v Řecku; v roce 862 ve Španělsku; v roce 878 v Sarakusech (dnešní Sicílie); v roce 903 v Salonikách; v letech 940 a 1049 v Arménii; v letech 1011, 1013, 1019 a 1026 v Indii; v roce 1066 v Granadě; v roce 1159 v Tunisku; v roce 1193 opět v Indii; v roce 1268 v Sýrii; v roce 1275-1276 v Egyptě; v roce 1381 v Asfahanu (Írán); v mnoha perských městech pokračovaly masakry až do roku 1400; v roce 1453 v Konstantinopoli.
V novověku masakry Siků v roce 1826; v Súdánu v roce 1852; krvavý pogrom v Damašku v roce 1840; masakry křesťanů v Damašku v roce 1860; v Bulharsku v letech 1875-76; masakr Židů v marockém Fezu v roce 1912; genocida Arménů v Turecku v roce 1915; masakr Židů v Hebonu v roce 1929; pogrom v Bagdádu v roce 1941 (Farhud); masakr palestinských Arabů v Jordánsku v roce 1970; milion mrtvých v irácko-íránské válce v letech 1980-88; občanská válka v Alžírsku v letech 1992-98; masakr 2 milionů křesťanů a animistů v Súdánu v druhé polovině 20. století; masakr v Darfúru v první dekádě 21. století.
Proto není důvod k nějakému velkému překvapení při masakrech Islámského státu. Ty mají vnést hrůzu do srdcí obyvatel a přimět je k útěku (korán 8:12.60).
Muslimské bratrstvo (MB) vzniklo v Egyptě v roce 1928 jako reakce na zrušení chalífátu Kemalou Mustafou v Turecku. Krédo MB zní: „Allah je náš cíl, korán naší ústavou, džihád naším způsobem života a smrt pro Allaha nejvyšší touhou.“ MB iniciovalo mnoho podobných teroristických uskupení: egyptský Džihád, Al-Takfir wa al-Hijra, Al-Nagoun min al-Nar, Hamás v Gaze, al Kajdu, Boko Haran v Nigérii, Abu Sayyaf na Filipínách, al Jamaa al Islamiya v Indonésii, Jabhat al Nusra v Sýrii, Islámské hnutí v Evropě a v USA a stovky dalších organizací a obchodních společností, iniciovaných MB.
IS v Sýrii a Iráku se prezentuje jako vládce všech islámských národů a slibuje vládu nad světem. Za svého vládce zvolili chalífu Abu Bakra al Bagdadího. Nápis na praporech islámských armád v 7. století je totožný s tím dnešním na černých praporech IS: „Není božstva kromě Allaha a Mohamed je jeho prorok.“ IS vznikl na troskách Sýrie a Iráku a v moderních dějinách není první. Chomejního revoluce v Íránu v letech 1978-79 byla završena vznikem „Islámské republiky Íránu“ se všemi průvodními znaky teroru. V prvních letech jeho existence byly odsouzeny na smrt desítky tisíc lidí. Írán cvičil mnohé teroristické skupiny, včetně Hamásu a Hisb´allahu.
Islámské teroristické skupiny jsou přítomny v několika afrických zemích, např. v Somálsku, Mali a Nigérii, kde rovněž rozsévají smrt. Onen modus operandi (zavedený postup) IS byl islámskými zeměmi praktikovám po celých 1400 let islámské historie. Svět zřejmě nubude mít mnoho možností jak s IS bojovat. Odstranění Tálibánu v Afghánistánu problém islámského teroru nevyřešilo, stejně jako francouzský zásah v Mali nebo etiopská intervence v Somálsku.
Dr.Mordechaj Kedar
