Tak se táže starozákonní spravedlivý Job a pokračuje slovy, „že ji nelze získat za stříbro, zlato, perly, korál ani křišťál, neboť moudrost je úcta k Bohu.“ (Job 28, 12-28)
Jsou mezi vědci muži, kteří dali Jobovi za pravdu a ke svému vzdělání přidali rovněž úctu ke Stvořiteli, jehož stvořitelské skutky studovali desítky let. Přikládám něco málo z jejich studijních výsledků.
I.Dr.AJ Monty White, člen Královské společnosti chemie, PhD z chemie, zastával řadu vyšších administrativních funkcí na Cardiffské univerzitě, vedoucí vědec v Marshall Space Flight Center v USA, přední vědec NASA:
„Nakonec jsem dospěl k závěru, že evoluce je v nejlepším případě neprokázaná hypotéza. Přesvědčil jsem se, že většina lidí věří v evoluci, protože se rozhodnou, ne kvůli ohromným důkazům. Ve skutečnosti mnoho evolucionistů snadno připouští, že věří v evoluci ne proto, že by to věda dokázala, ale proto, že jiné alternativy, zejména „Bůh“, jsou naprosto nepřijatelné.
Mezi nejsložitější neživou sloučeninou, jako je krystal, a nejjednodušší formou života, jako je bakterie, existuje obrovská propast. Mezera je mnohem větší než mezera mezi bakterií a lidskou bytostí.
Třetím velkým problémem je složitost života. V posledních letech vědecký pokrok odhalil složitost buňky, biologicky (DNA, RNA, proteiny, aminokyseliny atd.) i atomově (elektrony, protony a neutrony atd.). Ukázalo se, že jádro každé lidské buňky je digitálně kódovaná databáze obsahující více informací než Wikipedia, a je mnohem komplikovanější než New York.“
II.Dr. David H. Stone byl předsedou katedry elektrotechniky a informatiky na Michiganské technologické univerzitě a osm let vyučoval elektromagnetismus, laserovou fyziku a inženýrský design. Je držitelem titulu BS a fyziky na Michiganské státní univerzitě, Ph.D. v oboru strojního inženýrství na Michiganské státní univerzitě a MBA na University of Phoenix:
„Zjistil jsem, že hybridní pozice, jakou je teistická evoluce, jsou přestupky vůči Bohu i proti vědě. Teističtí evolucionisté se snaží nedráždit ateisty. Věřící Božímu slovu a teisty nespojuje společný zájem. (2. Korintským 6, 14 )
Proč věřím, že věda není nepřítelem Bible a že důkazy o brilantním designu hovoří proti náhodným procesům mutace a přirozeného výběru.
1) Jedna obyčejná molekula proteinu se skládá ze stovek aminokyselin složených do přesné trojrozměrné konfigurace.
2)Nejjednodušší myslitelná buňka - nejmenší možný samoreplikující se organismus - je nesrovnatelně složitější než ty sofistikovanější designy lidské vědy a techniky.
3)Reprodukční proces je navíc úžasně přesný a vyhýbá se mutacím kvůli jejich škodlivým účinkům. Replikační proces DNA pro vyšší organismy zahrnuje korektury, které udržují míru chyb na méně než 1 z 10 miliard.
4)Genetické rozdíly mezi druhy. Šimpanzi jsou považováni za naše nejbližší genetické příbuzné. Lidská DNA a DNA šimpanzů se považují za rozdíl jen o několik procent (ačkoli měření takových rozdílů je složitější, než kdybyste uváděli procenta). Ale i 1% rozdíl činí desítky milionů rozdílů v základní sekvenci DNA.
5)Sofistikovanost živého designu na úrovni orgánů a organismů je ohromující. Sonarové systémy netopýrů a delfínů jsou úžasně sofistikované a překračují výkony a dílo jakéhokoli člověka.
6)Evolucionista nemůže popřít, že struktury, jako jsou kola a magnety, se nemohly „vyvíjet“, protože by byly k ničemu, dokud by nebyly zcela vytvořeny. Ale tyto struktury byly od té doby objeveny v živých tvorech. Kolo se nachází v rotačním motoru bičíku bakterie a magnety jsou nedílnou součástí navigačních systémů mnoha ptáků. („nejstarší“ fosílie netopýrů, vykazují struktury nezbytné pro sonar měli tedy netopýři tuto sofistikovanou schopnost vždy od doby, kdy byli vytvořeni)
7)Poločas rozpadu C14 je 5730 let. Mrtvá organická hmota obsahuje stopové prvky C14, které organismus požíral z biosféry během života. Jakmile je však mrtvý a pohřben, obsah C14 klesá o 50% za každý poločas. Evolucionista by očekával, že vzorky uhlí, údajně stovky milionů let staré, by po celou tu dobu zbývaly absolutně nulové atomy C14. Ve skutečnosti uhlí vykazuje snadno měřitelné C14. Diamanty, údajně staré miliardu let, obsahují také C14. To je z evolučního hlediska nemožné. Kdyby byla celá Země vyrobena z pevného C14, za pouhý milión let (174 poločasů) by nezůstal ani jeden atom. Země musí být mladší.
