Katoličtí biskupové a islám

V Turíně se od 31. května do 2. června konalo setkání zástupců evropských biskupských konferencí zodpovědných za komunikaci s islámem. Reakcí na toto setkání byl článek na Eurabii 29.6.2011, začínající slovy:

„Katolíci mají s muslimy mnoho společného: odpor k potratům, hazardu, pornografii i registrovanému partnerství.“
Sluší přidat také „společnou víru“, že existuje Bůh Stvořitel. To by bylo asi všechno. Pak se už ve všem islám a křesťanství odlišují. Problém je v tom, že ony čtyři společné body by podepsal i Adolf Hitler. A navíc, v jeho době byly nad vchodem do kaváren nápisy „Německá žena nekouří!“ Nepodepsal by takový nápis každý křesťan? Nicméně se domnívám, že islám má s katolickou církví společného mnohem víc.
Na vrcholu své moci se představitelé katolické církve domnívali, že kdo není „jejich“ členem, nemůže být účastníkem věčného života. V temném období inkvizice byl téměř každý krok jednotlivého věřícího pod přísným dohledem, jako v Afghánistánu pod Tálibánci. Muslimové i katolíci nutili Židy nosit viditelné označení a jednali s nimi jako s druhořadými obyvateli. Byla doba, kdy byl sťat Žid, který obrátil křesťana na judaismus. Stejně jako v islámu.
Většina islámských duchovních se shoduje v tom, že Mohamed byl negramotný. Nemohl si tedy číst v Bibli a byl seznámen s křesťanstvím prostřednictvím člověka. V jeho době vládl v církvi věroučný zmatek. Kdyby si např.mnohl číst v Bibli, pak by se dověděl, že tam není učení o „posmrtném životě“, ale pouze o vzkříšení z mrtvých. Proč to zmiňuji? Víra, že po smrti se člověk může ocitnout „okamžitě v ráji“, dávala odvahu arabským bojovníkům, kteří „převálcovali“ blízkovýchodní, egyptské a severoafrické církve. Teroristy „posiluje“ dodnes!   
Výsledky setkání v Turíně vidím jako nešťastné. Biskupové ovšem nemohou jinak. Musí respektovat závěry II.Vatikánského koncilu (VK) a rozhodnutí papeže. Katolíkem nejsem a tudíž závěry VK respektovat nemusím, tzn.nemusím „s úctou pohlížet na islám.“ Nemohu si proto vážit náboženství, jehož autor mně, coby křesťana, prohlašuje za lháře. Rovněž si nemohu vážit takového náboženství, které proklíná mé starší bratry ve víře: věřící Židy.
- „Církev vidí jako pozitivní skutečnost, že konfesní náboženské vzdělávání ve státních školách může zahrnovat také ostatní náboženské tradice, včetně islámu…“, domnívají se biskupové.
To je velice nešťastné zhodnocení stavu evropské společnosti. Na jedné straně usiluje levice spolu s intelektuály „vymýtit křesťanství ve školách“, na straně druhé dostává zelenou islám. Za peníze daňových poplatníků tak budou islámští duchovní vštěpovat školním dětem a studentům „zašlou slávu islámu“, dehonestovat všechno, čeho judeo-křesťanská civilizace v Evropě dosáhla a mezi studenty verbovat potenciální islámské radikály.    
- „Zájem, se kterým katolická církev sleduje dynamiku začleňování obyvatel a občanů muslimského náboženství do Evropského kontextu…“
Je zvláštní, že páni biskupové vidí něco jiného než čelní představitelé EU, kteří žádné začleňování nevidí a otevřeně přiznávají, že „multikulturalismus selhal.“ Opak je pravdou: muslimové se odmítají začlenit do „prohnilé Evropy“.
- „Jedná se o komplexní proces, ve kterém nechybí nejasnosti a ze kterého vyplývá výzva postupné inkulturace islámu v Evropě…“
Takže biskupové nejsou proti „inkulturace islámu v Evropě“. Nevznášejí žádný protest, spíše to podporují. Není to biblické „vedení slepého slepým?“ Očekávají snad biskupové, že muslimové alespoň odkoupí všechny prázdné kostely a vyřeší tím otázku „co s prázdnými kostely“? Zdá se, že biskupové mají krátkou paměť, že už zapomněli, co všechno muslimové v Evropě páchali.  
Korán muslimům zakazuje přátelit se s židy a křesťany. Považuje je tedy za nepřátele. Pochopil bych, kdyby páni biskupové nabádali věřící k „lásce k nepřátelům“, aby byli kdykoli ochotni podat muslimům „sklenici vody“ nebo poskytnout jinou nezbytnou pomoc jako bližním. Ale podporovat „vnášení islámské kultury“ do Evropy znamená ještě více oslabovat vliv křesťanství na evropskou společnost.