Je to normální? Téměř celý svět protestuje proti anexi několika židovských komunit.

Izrael se připravuje osvobozené území z června 1967 trvale začlenit pod svou správu. V přístupu k anexi se střetávají koncept teologicko-právní s konceptem levicově-sekulárním.

Teologický koncept vychází z víry v trvalou platnost Božího slova jak to čteme u proroka Jeremjáše 27,5.: “ Toto praví Hospodin, Bůh Izraele. Já jsem učinil zemi, člověka i zvířata svou velikou mocí a dávám ji tomu, kdo je toho v mých očích hoden.“

Když Izraelité přestali plnit Boží vůli, byli ze své země vypuzeni. Exil trval téměř 2000 let. Křesťané postavili v zemi krásné chrámy, ale byli vytlačeni muslimy. Arabové kromě Skalního dómu nedali zemi nic a Turci ještě méně. Zplundrovaná a opuštěná země čekala na návrat právoplatných majitelů, kteří ji proměnili opět ve kvetoucí zahradu.

Právní koncept vychází ze základů, které byly položeny v prvních desetiletích 20. století: Balfourovou deklarací z 2. listopadu 1917 vyjádřila vláda krále Jiřího V. “sympatie se zřízením vlasti v Palestině pro židovský národ.“ Deklarace byla vyjádřením díků Chaimu Weizmannovi za jeho vynález syntetické výroby acetonu, který pomohl Britům vyhrát válku.

V dubnu 1920 rozhodli vítězové I. sv. války v San Remu o Palestině. Osvobozené území od Turků určili Mandátem pro Palestinu pro židovský národ. Vítězové vypracovali text Mandátu a Společnost (Liga) národů, založena v lednu 1920, jej jednomyslně schválila v roce 1922. Důležité pasáže z Mandátu byly rovněž včleněny do Sevreské smlouvy i do Lausannské smlouvy z roku 1923.

Právní suverenita nad územím západně od Jordánu byla Mandátem svěřena Židům. Arabové získali svá politická a národní práva ve zbývajících 96% Blízkého východu, osvobozeného od Turků. Mezinárodní právo v té době tvořilo i garantovalo 51 států Společnosti národů, jako nejvyšší orgán civilizovaných zemí! Její rozhodnutí o Palestině bylo rovněž jednomyslně schváleno oběma komorami kongresu Spojených států. Větší právní podporu pro svou vlast v Palestině už židovský národ nemohl získat. Společnost národů sice schválila vyčlenění 78% území Palestiny, východně od Jordánu, pro Transjordánsko, ale celé území západně od Jordánu zůstalo podle práva, rozhodnutím Společnosti národů, židovskému národu. Toto rozhodnutí nebylo nikdy nikým zrušeno a je právně závazné dodnes.

Levicově-sekulární koncept přijal slovník arabské propagandy. Encyklopedie Britanika, Turci i Britové označovali až do roku 1950 území tzv. „Západního břehu“ jako Judeu a Samaří. Stejně jako Římané v roce 165, chtěli i Arabové vymazat jakoukoli zmínku o Judeji a začali používat nesmyslný termín „Západní břeh.“ Do arabské propagandy náleží také pojem „palestinský národ“, který se dobře „prodává“ ve sloganu levice i OSN o „okupaci palestinského území.“ Více než 60% všech Arabů v Palestině v roce 1948 tvořili „nově příchozí“, kteří se přiživovali na ekonomické prosperitě Židů.

Arabština nemá v abecedě nejenom hlásku „P“, ale ve slovníku nemá ani termín pro „národ“. Zná jen termín „umma“, což je náboženské společenství vyznavačů islámu. Žel, izraelská levice i pravice tento jazyk arabské propagandy častokrát používají.

Arabskou propagandu podporuje u nás i bývalý zpravodaj české televize pro Blízký východ Břetislav Tureček. Jeho protiizraelské zaměření plyne mimo jiné z těchto dvou výroků:

„To, co provedli vítězové po I. světové válce bylo nelegitimní.“

Označit jednomyslné schválení rozhodnutí vítězů v San Remu Společností národů za nelegitimní, to je opravdu velká porce neznalosti a drzosti. Zapomněl snad, že vítězové na Jaltě, Churchill, Roosevelt, Stalin, změnili hranice Německa, Polska a SSSR a tyto změny hranic jsou dodnes platné? 

„Po II. světové válce v letech 1947-48 Západ schválil umělé vytvoření umělého státu.“ 

Dnes je tento „umělý stát“ světovým lídrem v oblasti vyspělé technologie, zatímco Turečkův favorit, arabská autonomie, by bez zahraniční pomoci nepřežil ani měsíc.

Proti připravované anexi protestovala Liga arabských zemí, šéf OSN, Borrell z EU, stovky bývalých poslanců zemí EU, Čína, Rusko nebo Nelsonem Mandelou založena skupina Elders, vyzývajících dopisy vůdce Francie, Německa, Velké Británie a EU, aby „neustupovali Izraeli“, do které patří irská notorická antisemitka Mary Robinsonová i anglikánský arcibiskup Desmond Tutu, který vyzýval k ukončení blokády Gazy a propuštění arabského teroristy Marwana Barghoutiho, odsouzeného v Izraeli k pěti doživotním trestům, vyzýval americké křesťany, aby uznaly Izrael jako stát apartheidu. Tutu podporoval, jako všechny komunistické země, také Arafatovou teroristickou organizaci OOP.   

Že sekulární Židé nemají věřící Židy v lásce, víme už z textu proroka Izajáše, 66,5:                      „Slyšte slovo Hospodinovo, vy, kteří máte v úctě mé slovo! Říkávají vaši bratři, kteří vás nenávidí…“