Už několik dní před samotným pražským „průvodem hrdosti“ homosexuálů 13.srpna se v médiích probírá výrok Petra Hájka, označující chystaný průvod za „demonstraci světa, kde sexuální deviace je povýšena na ctnost.“ Specialistka na životní prostředí a zástupkyně ombudsmana Jitka Seitlová se domnívá, že Petr Hájek „nemá základní informace a znalosti“, a poučuje ho, že „odlišná orientace je normální a běžná.“
Málo se ví, za jakých okolností se „homosexualita vyňala ze seznamu deviací a není považována ani za poruchu“, jak tvrdí sexuolog Petr Weiss. Někteří psychatři tvrdí, že se tak stalo v roce 1971 po „brutálním nátlaku“ homosexuálních akademiků a politiků. Jedním z nich je věřící psychiatr Kolumbijské univerzity v New Yorku Robert Spitzer, který dnes tvrdí:
„Vyškrtnutí homosexuality ze seznamu psychických poruch byla chyba. Tehdy jsem uvěřil, že člověk nemůže svou sexuální orientaci změnit. Dnes vím, že je to falešné. Vysoce motivováni homosexuálové se mohou stát heterosexuály. Homosexualita je léčitelná. Z mého výzkumu vím, že 2/3 mužů a téměř polovině žen, kteří byli nábožensky motivováni, se podařilo terapií navázat heterosexuální vztahy a po pěti létech uzavřeli manželství.“ (Neues Leben, 5/1999)
Otázku, zda je homosexualita třeba u zvířat „přirozená“, nadhodil biolog prof.Stanislav Komárek. Na téměř dvou stránkách Orientace (Lidové noviny z 6.-7.srpna) psal a psal, ale na položenou otázku, zda je homosexualita i u zvířat, neodpověděl. Zcela primitivně reagovalo 13 západních ambasád peticí na podporu práv sexuálních menšin, poněvadž jim nikdo jejich práva lidských bytostí neupírá.
Křesťanský psycholog Dr.James Dobson, poradce Ronalda Reagana pro rodiny tvrdí:
„Nepotkal jsem jediného homosexuála, který by měl láskyplný vztah se svým otcem.
Homosexualita se netýká především sexu. 30 % z gayů a lesbiček bylo v dětství zneužito a 33% % vedoucích dívčích skautů tvoří lesby. Proti „normalitě“ homosexuality hovoří zejména:
1/ případ jednovaječných dvojčat, jeden homo, druhý hetero;
2/ jestliže je homosexualita dědičná, pak by již musela zcela zmizet, neboť homo nemají děti; a nepředává-li se její rys další generaci, potom vymírá se svým nositelem;
3/ až 800 gayů a lesbiček se podařilo vyléčit, což dokazuje, že se dá porucha identity vyléčit“;
Ortodoxní rabín Steven Greenberg, sám homosexuál, říká: „V Talmudu, Sanhedrin 54a, je psáno, že je zakázán anální styk. Čteme o čtyřech důvodech proti homosexualitě: sex mezi muži brání rozmnožování, ohrožuje manželství, proviňuje se proti kategorii pohlaví a sex mezi muži je ponižující.“ Anonym napsal v Neues Leben, květen/1999: „Homosexualita není primárně problém sexuální, ale je to problém identity. Při léčení je důležité smíření s těmi, kdo jim v dětství ublížili. Neslibujte nikomu brzké uzdravení, mně to trvalo 10 let.
Britská věřící psycholožka Dr.Elisabeth Moberly tvrdí: „V Kanadě zjistili, že 40% žen a 25% mužů z řad homosexuálů bylo v dětství pohlavně zneužito. Média vyvolávají falešný dojem, jako by byla homosexualita dědičná. Není to pravda. Podle klinických psychologů se na homosexualitě podepisuje okolí, ale změna sexuální orientace je možná.
Sexuologům se „nelíbí“ ani označování pedofilie za deviaci a nahrazují tento výraz neutrálním slovem parafilie. Někteří používají místo výrazu deviace pro homosexuály slovo anomálie. Kam to může směřovat? Někteří aktivisté za práva homosexuálů bojují za práva pedofilů. Asociace amerických pedofilů NAMBLA (North American Man-Boy Love Association) prohlašuje, že malí chlapci mají stejná práva žít homosexuálně jako dospělí a společnost nemá právo jejich potřebu potlačovat. Jejich heslem je „Sex před 8.rokem, pak je pozdě.“ NAMBLA se pravidelně účastní pochodu homosexuálů.
„Kynseyův výzkum prokázal, že jen 3% z 574 homosexuálů mělo méně než 10 partnerů. Celých 75% mělo více než 100 partnerů, 43% nejméně 500 partnerů a 28% mělo sexuální kontakty s více než 1000 muži (Bell a Weinberg 1978) Německý gay magazín Du und Ich napsal, že 94% všech mužských manželství netrvalo déle než půl roku. (6/99)
Homosexuální Dr.Martin Dannecker uvádí, 83% dotázaných v partnerském svazku mělo i jiné sexuální kontakty. Průměrný počet těchto kontaktů se pohyboval kolem 115 během 12 měsíců.“ (Dannecker, 1991)
(Daniela Kennigová, ET-KJ 7/2000)
Nakonec bych měl přidat svůj pohled. Homosexuálové by se měli spokojit s právem na registrované partnerství. Děti do výchovy bych jim nesvěřil, poněvadž by si osvojili pro život pokřivený vzorec chování a mohli by být sexuálně zneužity. Nemají být na co pyšní, díky jejich způsobu chování by civilizace musela vymřít. Nejsou arogantní pánové Hájek a Klaus, ale vystavování homosexuality na odiv považuji za projev arogance.
