Parafrází názvu Rollandova románu chci upozornit na světlou výjimku mezi západními novináři. Tou odvážnou žurnalistkou je paní Pilar Raholová ze Španělska. Vyrůstala v tradiční katolické rodině, získala doktorát ze španělské a katalánské literatury na univerzitě v Barceloně. Z jejich článků se dovídáme:
„V březnu 2004 prohlásil bývalý předseda Evropského parlamentu Pat Cox, že Španělsko je „hlavním zdrojem protižidovských útoků v Evropě.“ Nahlodáni levicovými dogmaty, prokazují evropští intelektuálové, Trojský kůň evropského antisemitismu, šokující lhostejnost vůči zločinům diktátorů a „bojovníků za svobodu“, kteří je fascinují. Zato denně útočí proti Izraeli a „americkému imperialismu.“
Středověké, zlověstné protižidovské stereotypy jsou opět oživovány. Ale arabský teror proti Izraelcům nebo Američanům je ignorován. Žádné sympatie pro oběti tohoto teroru, naopak, obviňováni z teroru jsou právě Izraelci a Američané. Takový je obraz španělské levice, která vyloučila ze svého středu člena za to, že vytvořil proizraelskou webovou stránku. Odůvodnění? „Našimi přáteli jsou národy Íránu, Libye a Venezuely, utiskované imperialisty, ne nacistický stát Izrael.“
Španělská levice je nejvíc protiizraelská na světě. Dělá to prý ze solidarity. Mou povinností jako novinářky je hledat pravdu, ne předsudky, lži a manipulace. Dnes se pravda o Izraeli nenosí. Jsem pro pokrok jako je i levice, ale musím bránit svobodu, kulturu, občanskou výchovu dětí, soužití a základy práva. To všechno islámský fundamentalismus ničí. Jako ne- Židovka a levicová novinářka mám morální povinnost vůči Izraeli.
Bude-li zničen Izrael, bude zničena svoboda, moderna i kultura. Boj Izraele je bojem světa. Proč se nekonaly v Londýně či Paříži demonstrace proti islámským diktaturám, proti diktatuře v Barmě, proti zotročování milionů žen, proti využívání dětí jako lidských bomb, proti otrokářské diktatuře islámského režimu v Súdánu? Proč nejsem proti Izraeli jako moji levicoví kolegové? Protože bojovat proti nenávistí k Židům je historickou povinností.“
