„Bitva myšlenek“ Marka Čejky

Nikdo nebude zpochybňovat fakt, že Marek Čejka patří k nejvíce informovaným v arabsko-židovském konfliktu. To ovšem nemusí být zárukou, že jeho pohled bude vždy správný. Máme v ČR několik vysoce vzdělaných arabistů, kteří posuzují zmíněný konflikt podle toho, na které straně barikády se nacházejí. Arabisté s levicovým myšlením budou častěji na straně palestinských Arabů, než na straně palestinských Židů.

Domnívám se, že náboženská orientace pomůže posoudit jádro konfliktu často mnohem lépe, než sekulární arabista. Není to náhoda, že dnes má Izrael nejlepší přátelé mezi biblickými křesťany. A naopak, nejvíce nenávistí k Izraeli nacházíme mezi vyznavači islámu. Už tento samotný fakt napovídá mnoho. Nelze popřít, že náboženství hraje v konfliktu hlavní roli.
Někoho může zmást taktika palestinských Arabů. Skutečnost, že Organizace pro osvobození Palestiny vznikla v roce 1964, tzn. před červnem 1967, odkdy se operuje s pojmem „okupace“, naznačuje, že teroristé z OOP pod vedením Jásira Arafata tehdy neměli co osvobozovat. Jestliže organizovali boj proti něčemu, pak to byla samotná existence státu Izrael, který vznikl z vůle Boží a byl posvěcen rozhodnutím OSN.

A připomeňme, že hned na druhý den po vyhlášení nezávislosti Izraele, přepadly nový stát arabské armády s cílem rozhodnutí OSN zvrátit! Koho tehdy Izrael okupoval? Z toho je patrné, že jádrem problému „okupace“ území nebude. Ale území přesto hraje roli. V islámské ideologii platí, že jednou muslimy dobyté území musí navždy zůstat pod vládou islámu.

Původní obyvatelé na muslimy dobytém území museli být pokořování, platit daň za ochranu a být občany druhé kategorie. Proč nesmí vstoupit na území Saúdské Arábie, kolébce islámu, žádný Žid? Podle muslimů by tuto půdu znečistil. Ze stejného důvodu bojují muslimové  v Iráku a Afghánistánu proti přítomnosti „cizích“, v jejich očích křesťanských vojáků, na půdě islámu.

Ale zpět k Izraeli. Palestinu dobyli v sedmém století muslimové a tím se stala „územím islámu.“ A od roku 1948 tam existuje stát muslimy nenáviděných, Alláhem prokletých Židů, kteří se chovají svobodně, chodí se vztyčenenou hlavou a nejeví žádné „známky pokory.“ Copak neříká korán, že budou nepřátelé Alláha před muslimy utíkat, že muslimům „ukáží záda“?  A ejhle, dosud, díky Bohu, ve všech arabsko-židovských válkách vítězí Židé.

Jeden odstavec nadepsal Marek Čejka „Bitva myšlenek, nikoli náboženství“. A právě tím mate čtenáře. Palestinští Arabové nemají myšlenky, ale už přes 80 let chovají jen jednu myšlenku: vyhnat Židy z posvátné půdy islámu. Že přeháním? Nehlásá snad Mahmúd Abbás, kdysi pravá ruka arciteroristy Arafata, že na území státu Palestina nesmí žít jediný Žid? Nevraždí snad muslimové Židy v naději, že přijdou okamžitě do muslimského ráje?