2010 – pro ty, kteří vlast svou milují

Vítej, Nový roku, ať přicházíš s pravdou mezi nás, ať zmizí vše co smutné bylo, co národ ponížilo, co stáří zapomnělo, aby cestu mladým otevřelo, a mladým nikdy hanbu nedělalo!

Stáří, že prý moudré je, pravda to však není,
ruce natažené, síla kamsi mizí a mladým stáváme se cizí.
Co jsme zažili a zvládli, měli bychom předat dál,
však zkušenosti naše mizí v zapomnění.

A ti, co národ vedou? Úkoly své nezvládají,
na zisk ruce natažené mají a víc zadlužit nás chtějí,
z minulosti dodnes tyjí, neb sloužili té rudé zmiji.
S hrdou minulostí národ náš zotročili,
že by na to vše už dávno zapomněli?

S rudými se bratříčkují, pocit studu neznají.
Jiní životy své na oltář vlasti položili,
však jich ani svobody své vlastní si neváží.
Rudé zlo se pojmenovat bojí a charakter nemajíce,
znovu je zlo s nimi pojí.

A parlament náš? Jen k smíchu je a v ponížení.
Namísto pravdě a právu průchod byste dali,
jen špinavosti své jak hru jste předváděli,
na národ náš jste zapomněli a komedii hráli.

Opusťte svá místa, kdo národu sloužit odmítáte!
Ať vše krásné k národu se vrátí, a bylo toho dost.
Čas svůj jste bídně promarnili, chyběla vám hrdost,
Nezdobí vás krásné činy, pouze zbabělost.

Václav Jozif, politický vězeň