"Nejlepší" roky života jsem strávil pět až šest dní v týdnu v práci od rána do večera. Takže mladým docela fandím v tom, že takhle žít nechtějí.

No kdo by taky chtěl, že? To je A. Pak je ale nutné říct to B. Je to i v článku.

P.S.: nejlepší roky svého života jsem se s manželkou plácal po podnájmech. Nevnímal jsem to a ani teď nevnímám jako nic tragického.

Do toho systému i docela dobře zapadá, jak se pan ministr Jurečka v TV chlubil, že se vládě podařilo zvýšit počet žadatelů o příspěvek na bydlení ze 160000 na 250000. No není to paráda?

Před časem (cca 10 let tomu nazad) se tady šířil prapodivný názor, že "bydlení je právo". Ovšem obojí i s právem na práci, zmizelo z naší Ústavy krátce po Sametu, spolu s vedoucí úlohou KSČ.

Naštěstí. Ono totiž často to právo bylo jen na práci, kterou Vám povolili.

Ten článek je zase jedna vycucanost z prstu. Úplný nesmysl, žijete v divném světě. Zaměstnání, pracovní doba a odměna za práci je čistě záležitost zaměstnavatele a zaměstnance. Ale plkejme každý, jak chceme. Máme svobodu slova a ta je hlavní.

Já zase nevím proč mají podle všelijakých "Šebestů" majetní nárok na nekonečně rostoucí zisky.

Protože z jejich strany se zase ozývá: "My nikomu za práci nezaplatíme."

Asi budou muset zaměstnavatelé najít nějaký kompromis mezi sedmým Ferrari a tím že Frantovy za práci nechtějí platit.