Co v knize 2036 nebylo

Nové generace nesbírají, nechtějí se obklopovat balastem, který jim stěžuje pohyb. Stačí si pronajmout skladovací prostor, tam uložit dva tři kartony s rodinnými fotografiemi, pár hračkami z dětství a vzpomínek na rodiče a jde se!

S velkým zájmem jsem si přečetl úvahy dvacítky odborníků, kteří se zamysleli nad tím, jak bude vypadat náš svět v roce 2036. Vyzval je k tomu velmi zajímavý mladý (nejen) ekonom Tomáš Sedláček. Doporučuji vám ji zakoupit a dovolím si přidat ještě jedno téma.

Penetrace obyvatel osobními počítači a chytrými telefony, dynamický rozvoj rychlého internetu umožňují stahování hudby, filmů i knih, takže diváci a posluchači nejsou nuceni nosiče či knihy fyzicky vlastnit. V době před Listopadem byl díky cenzuře nedostatek možností získat gramofonové desky a později CD, o počátcích videokazet ani nemluvě. To způsobovalo, že se mezi lidmi distribuovaly nekvalitní kopie a originál byl absolutní relikvií. Zrovna tak dobré knihy vycházely jen zřídka a tak mít něco od Škvoreckých byl zázrak. Nové generace přestávají mít touhou něco z toho vlastnit. Písničky, filmy i knihy dobře a kdykoli dostupné - stačí být připojen a mít přístup. Ať už zdarma a nebo za malý měsíční paušální poplatek.

Když jsme se po roce 1989 začali více dozvídat o způsobu života v USA a zjistili kolikrát se za život stěhují a že si ani neberou své věci s sebou, byli jsme překvapeni. U nás bylo tím největším ideálem prožít celý život v jednom bytě a pokud možno v nábytku po prarodičích. Koukáme-li na filmy z doby Mnichovského diktátu, jak Češi opouštějí Sudety, tak nás vždycky překvapí, že mají na těch vozících hlavně peřiny. To byla tehdy hodnota, ručně drané peří a výbava, kterou vyšívala maminka. To se sice změnilo, ale ještě naše generace za sebou táhla vybavení bytu při každém stěhování a neměla finanční možnosti si jej pokaždé obměnit. Konzumní způsob, který se dostavil po roce 89 i k nám, nás přibližuje k praxi, o které mluvím, ale stále nejsme moc ochotni se stěhovat za prací. V Německu je důvodem k velmi dalekému dojíždění, či přestěhování rozdíl ve výplatě už ve výši 200 €. U nás je regionální nezaměstnanost pořád hodně rozdílná, ale je nutno si uvědomit, že stěhování za prací je velmi podvázáno nedostatečnou nabídkou levného nájemného bydlení.

Dalším fenoménem je sběratelství všeho druhu. Je omylem se domnívat, že to bylo za totality způsobeno nedostatkem jiné zábavy. Sbíralo i na Západě, takže jsem přesvědčen, že i v tomto případě se jedná o postupný odklon. Přičemž nehovořím o kupování uměleckých děl za účelem investování. Mám na müsli sběratelství od nálepek na sirky, odznaky, až po známky a mince. Také šlo velmi často o „starožitnosti“. Dal jsem je do uvozovek, protože hmoždíře, žehličky a mlýnky na kávu vlastně skutečnými starožitnostmi nejsou. Je to spíš veteš či velmi vyhledávané doplňky do interiéru venkovských chalup.

Nové generace až na výjimky nesbírají a nechtějí se obklopovat balastem, který jim stěžuje pohyb a vlastně je obtěžuje. Stačí si pronajmout skladovací prostor, tam uložit dva tři kartony s rodinnými fotografiemi, pár hračkami z dětství a vzpomínkou na rodiče. Zbytek zařízení zůstane po odstěhování v bytě, anebo skončí ve sběrném dvoře a jde se dál.

Já osobně tomuhle vývoji tleskám. Ne kvůli tomu, že jsme se přiblížili k americkému konzumnímu způsobu života, ale protože se postupně osvobozujeme od krámů!