Čím je společnost vyspělejší, bohatší, tím více se objevuje „péče o duši“ v masovějším měřítku jako součást našeho života. I když péče o duši zní možná absurdně, zvláště když žijeme uprostřed popu a slevových akcí, kde ale úzkost či vinu v supermarketu zaženeme jen částečně.
Co je smyslem života? Je to trapná otázka. Možná ano a navíc je tak trochu i klišé. Je zbytečné o tom přemýšlet, stejně na nic nepřijdeme. Přesto je inspirativní si připomenout, že například pro Patočku ( a nejen pro něj) je smyslem péče o duši. Ta má smysl sama v sobě, je sama sobě záměrem, není třeba výkonu, není třeba výsledků, je to život sám v nás. A protože je duše živá, stále se znovu obnovuje a my se stáváme nově sami sebou.
Firmy nabízejí manažerům koučování. Tak mají alespoň někoho, kdo je skutečně poslouchá. Koučování pomáhá naplňovat cíle pracovní, cíle společnosti (s kterými je manažer samozřejmě identifikován). Kouč vpašuje do firemního tlaku to, že spokojenost je to celé za tím a nespokojený manažer těžko dodá excelentní výkon.
Uvědomění vlastních potřeb je předstupněm možnosti pochopení potřeb druhých. To se hodně v koučování děje. Mít čas a zastavit se. A začít vnímat sebe. Pořád hledáme odpovědi venku, ale když oni jsou jenom uvnitř.
Proč to dělat, proč se zastavovat a nejen bezmyšlenkovitě jet?
Protože změna přijde, když se zastavíš, jak říká Franse Meulmeester.
