V poslední době se jako reakce na některé události v České televizi opět rozproudila debata o (ne)užitečnosti této všemi domácnostmi sponzorované instituce. Potřebujeme ji, když tu máme komerční alternativy, které se dokáží uživit sami a poskytnout nám stejný servis? Nebo tento servis stejný není? Má veřejnoprávní televize nějaký smysl, nebo by bylo lepší ji privatizovat?
Nedávno mi přistál ve schránce mail, ve kterém si anonymní osoba stěžuje na nejrůznější výdaje, které musí vynakládat, aby mohla beztrestně žít v této zemi. Mimo jiné si zde stěžuje na nesmyslné placení televize veřejné služby, kterou stejně vůbec nesleduje. Podobné stížnosti se mezi námi objevují často a pravidelně narůstají v období, kdy nám nastává povinnost věnovat část své výplaty České televizi.
Možná že když se ptáme po smyslu veřejnoprávní televize, máme na mysli pouze dva sloupečky přehledu pořadů v našich televizních magazínech, jejichž tituly nás možná nezaujmou tolik jako ty v okolních sloupcích. Snad nás pobuřují odměny pana generálního ředitele, o nichž máme pocit, že na ně zbytečně přispíváme. Možná nás více zaujme barvitější a křiklavější zpravodajství se zvířátky na konec než "veřejnoprávní" obličeje relací v koutku duše toužících "být jako na BBC". Navíc slyšíme o nejasných praktikách a podivných vazbách, které naši důvěru v ČT zřejmě neposílí. Je tedy veřejnoprávní televize zbytečná? Abychom si na tuto otázku mohli odpovědět, zkusme se na chvíli pohybovat v obecnější rovině.
Televize je svým způsobem velmi mocné médium. I když tento postřeh může znít už poněkud otřepaně, přesto si to dle mého názoru řada z nás zcela neuvědomuje. Nejde jen o fakt, že například takřka přes noc může toto skrze dva smysly působící médium udělat před národem z nejupřímnějšího politika div ne lotra (případně naopak). Může nás ovlivnit i jinak. Ostatně o tom by nám mohl dlouze vyprávět Vladimír Železný.
Zatímco komerční televize bude zcela logicky usilovat o získání a udržení diváka za každou cenu, byť v mezích zákona (pokud zákon na nějakou mez zrovna nezapomněl), veřejnoprávní televize by tento mechanismus používat neměla. Taková televize má totiž tu nespornou výhodu, že si například může dovolit ve zpravodajství informovat diváka vyváženě. Třeba tím, že místo zprávy o nevšední rodinné hádce v horní dolní zařadí informaci o cenném archeologickém výzkumu. Že to nemusí zaujmout stejně význané procento koláče sledovanosti? Nemusí, v tom je ten vtip. A co víc - takováto nekomerční televize si může dokonce dovolit (pomineme-li, že to je přímo její povinnost) vysílat pro takzvaně menšinového diváka (a nemusí jít jen o kvalitní Bergmanův film). Může si také dovolit vysílat české animované filmy pro děti, které nebudou vždy táhnout tolik jako některými psychology kritizované americké ukřičené alternativy.
Avšak podle mého mínění je největším pozitivem veřejnoprávní televize možnost nadřadit etická pravidla nad komerční. Jak se bude chovat konkrétní televize veřejné služby, zda bude odolávat politickým i jiným tlakům, zda bude její hospodaření průhledné a povedou ji lidé této práce schopní, to už jsou jiné otázky. Jsem přesvědčen, že veřejnoprávní televize ze své podstaty své místo a význam v naší společnosti má. A co víc, společnost má na takovou televizi nárok. Bohužel však o jejím smyslu není příliš informována.
