Odtajněné archivy StB ukázaly další velké překvapení: jeden z dvojice oblíbených dětských večerníčkových postaviček, Vochomůrka, byl podle všeho agentem socialistické Státní bezpečnosti. Vystupoval pod krycím jménem "můra" a donášel na svého spolubydlícího z pařezové chaloupky, Křemílka.
Díky přístupu k příslušným archiváliím se stalo pro mnohé novináře (a nejen pro ně) oblíbeným sportem pátrání po slavných jménech v seznamech konfidentů Státní bezpečnosti. Chce se říci: no a co, vždyť tito lidé vědomě podepsali spolupráci a proto za své jednání nesou plnou zodpovědnost. Jistě, proti tomu nelze nic namítat. Jenže, jak už to bývá, s odstupem času je leckdy pohříchu snadné kritizovat prohřešky minulosti. Obzvláště když doba, které se týkají, dávno pominula a společnost teď trápí úplně jiné problémy než tehdy.
Slavná jména se ve spojení se skandály dobře prodávají. Poněkud v pozadí stojí otázka, jak a proč takový člověk jednal. Jaké pohnutky jej vedly k podepsání udavačtví? Chtěl pouze využít situace pro svůj prospěch, nebo volil z menšího zla či snad někoho chránil? Chtěl dělat to co jej baví a upsal se ďáblu? Anebo byl poněkud zbabělý a neodolal někdy dosti silnému psychickému (případně i fyzickému) nátlaku ze strany jiných lidí? Jakých lidí?
Většinou bezejmenných, pracujících ve službách takzvaně lidově demokratického režimu a majících za úkol "lovit ryby" za použití metod, které lze snad objektivně nazvat odpornými. Jejich "význam" pro společnost spočíval povětšinou jen v tomto konání, které jakoby zůstalo pohřbeno kdesi v jiném světě minulosti i se svými nositeli. Přetrvala jen nic neříkající jména, anonymní tváře poznamenané odstupem dvaceti třiceti let. Pro běžného konzumenta televizní reklamy nezajímavé...
