Svátek by se měl slavit a dle mého názoru jsou volby svátkem demokracie. Již „za chvíli“ nás čekají první prezidentské volby, část 2.
Ač podle mě nebyly statistiky ohledně volební účasti valné, i přesto šla volit valná většina oprávněných voličů. Sociologové, politologové a statistici plesali, protože jim vyšly prognózy. Média z toho byla (jako vždy) překvapena a občanům to bylo tak nějak jedno. Zkrátka nikdo se necítil dotčen. Možná jen kandidáti, kteří se ocitli na posledních příčkách. Ale co, někdo musí být poražený. Kdo ale naopak plesal nejvíc, tak zřejmě dva prezidentští kandidáti, kteří budou při tomto svátku hlavními symboly.
Nemíním tu teď polemizovat, kdo z kandidátů je lepší, ač mám na každého z nich svůj názor, každopádně si myslím, že rezignovat volby není dobré.
A proč vůbec píši tento článek?
Volby, obzvlášť tyto, nám všem dávají určitý pocit důležitosti. Koneckonců osud dvou kandidátů, jenž jeden z nich s prvními jarními paprsky usedne na pražském hradě (jak majestátně to zní), spočívá v našich rukách. Trochu nepřesný a zavádějící termín, ale budiž, protože právě naše ruce hodí uzavřenou obálku s naším hlasem do urny, ze které pak vzejdou výsledky, které pak dále rozvíří nějaké emoce, někomu přinesou radost, jiným zas smutek, ale hlavně bude rozhodnuto.
Volby samy o sobě považuji za poměrně rituální činnost. Samotná volba mi připomíná rituální tanec kolem ohně. Veškerou prezidentskou kampaň bych přirovnal k předvánočním nabídkám obchodních společností a sdílení zkreslených informací na sociálních sítích k posílání svátečních pohlednic. Ale aby nedošlo k nějakému omylu. Rozhodně tímto srovnáním nechci snižovat hodnotu kulturních a náboženských svátků - ty považuji za nedotknutelné. Chci jen vyzdvihnout volby jako takové. Chtěl bych ocenit jen to, že můžeme vůbec volit.
Ačkoliv jsou tu určité spekulace, že demokracie není sama o sobě příliš ideální formou státu, tak jsem šťastný, že v ní mohu žít. Především mohu volit. Mohu svým hlasem něco ovlivnit, něco změnit, a proto volbám obecně přikládám takový důraz. Troufl bych si říct, že spousta lidí ve světě nám tuto výsadu volit může jistým způsobem závidět.
Nestěžujme si a pojďme volit, pojďme vzdát hold demokracii. Oslavme svátky demokracie a navažme svátkem volných víkendových dní. I přes veškerou vážnost v podstatě o nic nejde.
