Před 68 lety skončily útrapy druhé světové války. Postupně byly ukončeny téměř veškeré boje a snad jedna z největších hrůzností, kterou byl člověk schopen – holocaust, neboli šoa.
Druhá světová válka měla rozhodně vliv na další průběh dějin. Od ukončení války se mnohé událo. Útrapy druhé světové války nám paradoxně přinesly mír, alespoň relativní. Od té doby již tak kruté boje nepanovaly, alespoň ne v globálním měřítku.
Mohli bychom říci, že od té doby je povinností a úkolem každé následující generace neustále připomínat a odkazovat na hrůznosti druhé světové války.
Nebylo snad místa, kterého se důsledky války nedotkly. Místa, kde žiji, nevyjímaje. Ač byly Volary poměrně poklidné šumavské město, ke konci války zde prošel tzv. pochod smrti. Pochod smrti je expresivní označení pochodu, jehož výsledkem je smrt většiny či všech zúčastněných (resp. s nadsázkou pochodu vyžadujícího značné úsilí). (převzato z: www.wikipedia.org)
Tento pochod smrti prošel také městem Volary, který vedl z koncentračního tábora Helmbrechts a pokračoval dále na Prachatice a Husinec, kde byl pak pravděpodobně rozpuštěn.
Zde byl po válce zřízen židovský hřbitov, kde je pohřbeno 95 žen a jeden muž, který byl ruský dělník, který sloužil u sedláka v Českých Žlebech, načež byl při útěku do ruského zajateckého tábora pod Stögrovou Hutí na lávce u Dobré postřelen a bez poskytnutí pomoci vykrvácel. Pohřben byl v lese nedaleko lávky. Po válce na tuto událost upozornili lidé žijící v Dobré Američany a tak byl převezen na hřbitov ve Volarech, kde byl pohřben společně s ženami z transportu pochodu smrti.*
To je něco málo k historii událostí konce druhé světové války ve Volarech. Od těchto okamžiků uplynulo již 68 let a díky této události se změnila i identita tohoto místa.
Po 68 letech od ukončení války se ve Volarech uskutečnil ve dnech 2. a 3 května 2013 již 6. ročník konference Volary a pochod smrti – multikulturní výchova v praxi. Tuto konferenci pořádalo občanské sdružení KreBul, v čele se Zdeňkem Krejsou.
Jako každý rok, tak i v tomto roce se této konference zúčastnilo mnoho významných hostů, mezi nimiž například novinář a publicista Stanislav Motl, který zde představil svůj nový dokumentární film Česká stopa po stopách Josefa Mengeleho, který přinesl spoustu nových informací a zajímavá překvapení. Dalším významným hostem byla také pamětnice holocaustu paní Hana Jančíková, která veřejnosti a žákům místní základní školy, řekla něco o životě Židů v Táboře.
Sešli se zde také pedagogové, jako například Petra Levá nebo Jaroslav Král, kteří na konferenci pohovořili o metodikách multikulturní výchovy na základních, případně středních školách, které již nyní uplatňují se svými žáky a studenty.
Doplnil je Štěpán Pudlák ze společnosti Scio, který představil projekt multikulturní výchovy prostřednictvím stolní hry. A samozřejmě na konferenci nemohla chybět také návštěva ze Slovenska, kterému se útrapy války nevyhnuly. Zde se představil Erik Kližan, který na konferenci pohovořil o Židech v Hornej Nitre na Slovensku.
Takovým vyvrcholením prvního dne konference byla projekce dalšího filmu, tentokrát od Zdeňka Flídra - Osudy židovského obyvatelstva na Šumavě a v Bavorském lese, který byl na této konferenci předpremiérou.
Druhý den se na konferenci představila Iva Sonnbergerová, která zde pohovořila o projektech multikulturní výchovy v rámci činnosti ICM Český Krumlov.
Dále zde opět pohovořila Hana Jančíková, tentokrát s žáky místní základní školy a pak pedagog Jihočeské univerzity V Českých Budějovicích Jiří Dvořák, který na konferenci pohovořil o problematice holocaustu a multikulturní výchovy. Na závěr se na konferenci představil místní amatérský fotograf Lukáš Smola, který při jedné ze svých cest nafotil poutavé fotky z Lidic, které prostřednictvím prezentace představil také veřejnosti.
Vyvrcholením dvoudenní konference Volary a pochod smrti – multikulturní výchova v praxi bylo uctění památky obětem pochodu smrti a položení květinového věnce na místní hřbitov obětí pochodu smrti.
Nelze, aby si člověk po vyslechnutí výpovědí a přednášek nepoložil několik otázek k odkazu útrap a neštěstí, které se udály v době druhé světové války. Dnes, ač žijeme v relativním míru a svobodě, kterých se nám snad ještě nedostálo, jsou takovéto konference a přednášky důležitější než kdy jindy vzhledem k tomu, v jak nestabilním světě to žijeme. Je důležité vzdělávat a opakovat naší historii, aby se takové hrůzy, jako byl holocaust, znova neopakovaly. Díky této konferenci člověk může dostat náhled, ze kterého může čerpat při svém dalším studiu a uvědomění si místa ve společnosti, ve které žije.
Smyslem této konference je nezapomínat na svou historii a poučit převážně mladou generaci, aby nezapomněla. Protože čím dál tím víc v budoucnu budou ubývat přeživší pamětníci. Bohužel. Možná to tím v budoucnu ztratí jistou autenticitu, avšak navrátí ji zpět sdělení lidí, kteří prostě jen řeknou: „Já hovořil s přímými účastníky“ nebo „Já si poslechl svědky těchto neštěstí.“ Toto poselství a odkaz je třeba předávat dál, a to se jistým způsobem zatím stále daří...
*) Krejsová, J. Přes Volary přešla smrt. Volary: KreBul, o.s., 2008. ISBN 978-80-254-1933-5.
