Sami sobě denně dokazujeme, jak jsme jako lidé úspěšní. Odvádíme daně, jejichž prostřednictvím pomáháme ostatním a myslíme si, že jsme garanti blaha společnosti.
Postmoderní doba nás neustále žene dopředu. Ekonomika roste, produktivita se zvedá a s ní potom také mzdy. Žijeme v relativním míru a utváříme spojenectví, která předchází dalším válkám. Mohli bychom říci, že naše lidství je na vrcholu. Při pročítání zpráv o ekonomickém růstu, technologických vymoženostech
a neustále zlepšující se zdravotní i sociální péče bych tomu i věřil, ale pak si přečtu zprávu o tom, jak v tramvaji jedoucí z Liberce do Jablonce nad Nisou napadli tři cizinci mladíka, jemuž nikdo nepomohl.
Otázkou nyní je, co je horší a co nás degraduje na úroveň primátů? Jestli samotné napadení za účelem „zábavy“ či to, že nikdo ze spolucestujících nezasáhl a nepomohl? Jediný racionální důvod k neposkytnutí pomoci mladíkovi spatřuji asi v tzv. efektu nezúčastněného diváka, při němž dle psychologů lidé ve skupině spoléhají na to, že člověku v nouzi pomůže někdo jiný a ti, jež budou pasivní, se nijak morálně nesníží. Je však opak pravdou?
To, co dělá člověka člověkem, je naše svědomí a morální integrita. Tím, že přehlížíme příkoří a agresi páchanou na ostatních, zrazujeme tak sami sebe a naší duchovní stránku. Nemusíme být nutně věřící, ale copak i pro nás neznámý člověk nám není hoden toho, abychom se ho zastali? To jsme opravdu tak vnitřně shnilí postmodernou, že se nedokážeme zastat obyčejného člověka? Dav přece dokáže divy. Když začne jeden, přidá se druhý. V tomto případě by začal někdo bránit napadeného a přidal by se druhý. Toto jsou ovšem jen domněnky, každopádně si myslím, že bychom v sobě probudili lidství
a dokázali se semknout. Samozřejmě beru v úvahu i strach, který měli ostatní cestující a byli jím paralyzováni. V takovém případě je dobré vzít mobilní telefon a zavolat Policii.
Nesoudím, jen uvažuji. Ovšem je třeba s ekonomickým i technologickým růstem zaměřit se také na morální růst. Bohatství, mír a solidarita. Krásné věci by se pak děly. Pomozme jim a jděme napřed míru.
