Kdo z nás nemá rád víkend? Nechci za nikoho mluvit, ale myslím si, že víkend je oslavován většinou populace. V pátek se pracujícím lidem lépe pracuje, studentům zas lépe učí, pokud jsou v pátek tedy pořád ve škole. Nu, každopádně bych to shrnul tak, že víkendy máme rádi. Někdo více, někdo méně. Je to čas na shledání s přáteli, s rodinou, se známými, je to čas na intenzivnější společenský život, než jindy během týdne, apod.
Pátek je snad oslavován nejvíce. Člověk skončí ve formální organizaci (v zaměstnání, ve škole, apod.), jde domů s pocitem volného víkendu. Pro mnohé lidi je to uvolňující pocit. Pak přijde sobota, která kupodivu rychle uteče a nastane neděle. V neděli pak dochází k určité proměně času a nastane zvláštní stav, který označuji jako dilema nedělního odpoledne.
Pro neděli je charakteristické, že člověk neděli chce svým způsobem nějak smysluplně strávit, například příjemnou činností, s příjemnou společností, rozjímáním, apod. Ovšem domnívám se, že většina populace tráví neděli podobně, respektive smýšlí stejně.
Každý, kdo jde v pondělí do zaměstnání, do školy, nebo před ním stojí určitá formální schůzka, tak nedělní odpoledne spatřuje jako určitý rozkol mezi víkendovým klidem a hektickým a lehce stresujícím začátkem týdne nového. Člověk tudíž stojí na pomezí dvou rozdílných pocitů, zda si má užít poslední volné chvilky, nebo se připravit a nabrat síly na týden nový.
Toto vše jsem tak nějak vypozoroval u většiny především pracujících lidí. Svým způsobem si pořád užívají volných nedělních chvílí, ale přitom v mysli jsou už opět zas v práci, případně na jiném formálním místě. Příhodné však je, že tento pocit nás s následujícím pondělním ránem, na který jsme se v neděli odpoledne nebo k večeru tak zaměřili, opouští.
Myslím si, že je to přirozený pocit, jehož konfrontace s ním nás do jisté míry může rozhodit, protože v nás může vyvolat pocit nenaplněného víkendu, což nemusí být ovšem pravda. Z jistého hlediska žádná chvíle není tak promrhaná, jak se zdá. Tento pocit by nikoho neměl rozhodit, měli bychom se oprostit od výroků „Ach jo, tak zítra zas do práce, školy,...“.
Naopak bychom se měli zaměřit na radost a oslavit poslední volné chvíle, abychom ze „svátečního“ dne nevycházeli naplněný jistou hořkostí. Koneckonců, tento stav trvá jen velice krátce a chceme-li, tak následující týden opět uteče a můžeme své síly zas zaměřit na víkend, aby se nám lépe pracovalo a studovalo.
