Ztracený pocit bezpečí

Nedávno jsem se v podvečer prošel centrem města a měl jsem takový nekomfortní, divný pocit, zkrátka necítil jsem se úplně fajn.  Pobavil jsem se o tom s pár lidmi a až jeden mi řekl, co mě vlastně trápí, respektive to přesně pojmenoval – chybí pocit bezpečí. 

Trefil se přesně. Podivné skupinky kolem terminálu, na Soukeňáku i v Pražské, napočítal jsem celkem osm bezdomovců, kteří žebrali jak v Pražské, Moskevské i na náměstí před radnicí. Z těch podivných lidí jsem neměl vyloženě strach, ale tak nějak podvědomě jsem si začal hlídat peněženku a v každém případě mě napadlo, jak se asi cítí ženská, která jde takhle v podvečer sama domů přes centrum!!! Jeden z těch bezdomovců mě oslovil, zda bych mu nedal pár korun, prý na chleba. Nedal jsem. Ale skočil jsem do večerky na náměstí, tam jsem koupil chleba a dal jsem mu ho. Když jsem šel za 15 min. znovu kolem, bezdomovec už tam nebyl, ale chleba byl v koši opodál. Možná se mi budete divit, ale na nějaký čas mě dobročinnost opustila. A čeho jsem si všiml především? Všude je neuvěřitelná špína a odpadky. To nebývalo. Často parkuji na Papírovém náměstí a když procházím tou úzkou prudkou uličkou od bývalého Džbánu směrem k Papírovému náměstí, po levé i pravé ruce mám regulérní černou skládku, ale ne někde na předměstí, ale uprostřed města. Říkal jsem si: „to jsme to s těmi škrty v rozpočtu tak přehnali a dali jsme Technickým službám tak málo peněž?“ Ale ne, mají pořád stejně, jenom to neuklízí. Proč? Nevím. V každém případě to není dobře. Prostředí samo o sobě totiž vychovává. Tam kde je čisto a uklizeno se i oněm podivným živlům daří tak nějak méně. Také ubylo strážníků ve městě a jednoduše nestíhají. Přitom problémů je čím dál více, ale máme o třetinu méně strážníků než srovnatelná města. A není to přitom o řešení přímo kriminálních činů. Je to o drobných přestupcích, kapesních zlodějnách, malých krádežích v obchodech a o obyčejném otravování slušných lidí. Jednoho strážníka jsem cestou potkal. Jakýsi mladík před ním odhodil krabičku od cigaret na zem. Strážník to ani nezaznamenal a šel dál. To je samozřejmě také špatně. Ale pokud se kolem povaluje spousta odpadků, tak mu to možná asi ani nepřišlo.

Bylo mi z té procházky tak nějak smutno. Uvědomil jsem si, jak často jsme na zastupitelstvu zahleděni do různých problémů, které vidíme jako strašně podstatné a zásadní, ale čím dál více začínají utíkat drobné věci, které dříve fungovaly a které nám přišly zcela normální. Nejspíš je na čase slézt shůry a začít zase řešit úplně obyčejné věci. Například to, aby bylo ve městě čisto a abychom našim Liberečákům vrátili jen ten obyčejný pocit bezpečí. Už slyším, jak mi zase někdo bude spílat, že je to jen důsledek nedostatku peněz v rozpočtu. Já tvrdím, že nikoli. Stačí se zase jen začít některými zdánlivě nepodstatnými věcmi zabývat, dobře je řídit a udělat pořádek.