Tak nám začaly prázdniny. Venku to sice zatím příliš nevypadá, ale počasí se snad umoudří a i ve městě pod Ještědem zažijeme opravdové léto. Prázdniny jsou časem, kdy je tak nějak volněji. Lidé jsou na dovolených, všeobecný shon se trochu zpomalí, napětí se sníží a to je vhodný čas k zamyšlení. Takovou chvilku jsem si dopřál v sobotu večer. Vyrazil jsem do města. Tak trochu bez konkrétního cíle, pobavit se, dát si někde pivko, jen tak se projít. Město bylo takřka prázdné, spousta lidí někam odjela a ti co zde zůstali a chtěli jít někam za zábavou, nejspíš zamířili na slavnosti ve Vratislavickém pivovaru. Tam se mi nechtělo a tak jsem se procházel vylidněným městem, stavil jsem se v oblíbených podnicích, , potkal pár známých a kamarádů, ale nikde jsem nezůstal moc dlouho. Asi jsem se chtěl hlavně projít a zapřemýšlet si.
Přemýšlel jsem o uplynulých měsících, které pro mě byly hektické, plné zásadních rozhodnutí a zajímavé práce. Přemýšlel jsem o svých politických aktivitách, o své roli lídra komunální kandidátky. S ohledem na čtvrteční zastupitelstvo plné obvyklého handrkování a politikaření jsem si říkal, jestli to má všechno nějaký smysl, jestli vůbec stojí za to trávit hodiny na schůzích nechat si nadávat, podstupovat očerňování, mediální tlak, trestní oznámení... Přemýšlel jsem o svojí motivaci. A pak jsem tou procházkou došel do Lidových sadů, do výstavní čtvrti Liberce, kde se toho v posledních více než dvaceti letech tolik odehrálo. Procházel jsem kolem Botanické zahrady, kolem ZOO a došel jsem až k Dětskému koutku. A uvědomil jsem si , že to všechno rozhodně smysl má. Zrovna v této lokalitě se podařilo udělat opravdu hodně (a mnohé je ještě před námi). Zoologická zahrada je chloubou a lákadlem Liberce. O jedinečnosti skvostu, jakým je naše Botanická zahrada není asi nutné se rozepisovat, byť si to často uvědomují spíše návštěvníci Liberce. Výstavnost celé „Masaryčky“ v jejímž středu září zrekonstruované muzeum a galerie v Lázních. To vše je ukázka toho, že počáteční dlouhé diskuze v radě a na zastupitelstvu mají smysl. Je to něco, co dělá Liberec Libercem, na co můžeme být my Liberečáci hrdí, a co obdivují návštěvníci našeho města.
Ta noční procházka mě nabila energií. Uvědomil jsem si, že přes veškeré problémy a handrkování se, je tady za námi vidět kus práce, že přes veškeré chyby a kauzy je tady něco, v čem chci pokračovat. Rozhodl jsem se, že se nenechám otrávit. Procházkou jsem se vrátil do centra a zabrousil jsem do nedávno otevřené kavárny Fashion Public na Sokolské ulici mezi divadlem a „Šalďákem“. Tu kavárnu otevřel jeden můj kamarád, který se roky motá kolem liberecké kultury. Pořádá tam spoustu kulturních večerů, přednášek a kurzů a Fashion Public se pomalu stává ostrůvkem pozitivní deviace v Liberci. I provozovatel tohoto podniku se rozhodl, že se chce o něco poprat a vytvořil místo pro setkávání, kde se v jinak liduprázdném Liberci v sobotu večer dobře bavila padesátka spokojených lidí. Už dlouho jsem se chystal, že se tam půjdu podívat a byl jsem rád, že jsem právě tam zakončil ten sychravý sobotní večer.
