Popelka, která se pomalu stává princeznou

Je to více než měsíc zpátky, kdy jsem napsal do novin článek o tom, v čem vidím zásadní problémy středního školství v našem kraji.  V reakci na to jsem byl pozván panem hejtmanem na ekonomickou radu kraje.  V rámci debaty na této radě zaznělo několikrát téma týkající se základních škol a od té doby o něm přemýšlím. Jednalo se o problematiku výuky technických oborů na základních školách. Členové rady mluvili o tom, že dnes většina absolventů základních škol neumí ani vzít do ruky pilku, šroubovák či kladivo, o motyce či lopatě ani nemluvě. Absence těchto základních návyků se s nimi pak táhne přes střední školu a často až k jejich potenciálnímu zaměstnavateli. Uvědomil jsem si, že je faktem, že z většiny vzdělávacích programů na našich základkách skutečně vymizely předměty jako byly „dílny“ či „pozemky“ a že to asi není úplně dobře, alespoň u některých škol určitě. Vlastně hned jsem začal přemýšlet o tom jak některé školy motivovat, podpořit tak, aby tyto předměty či jim podobné zase do svých programů zařadili. Honily se mi hlavou myšlenky o různých projektech a motivačních programech a podobných nástrojích, ale nakonec jsem stejně dospěl k tomu, že nejdůležitější bude o tom přesvědčit ředitele a pak jim k tomu vytvořit alespoň základní podmínky.

A pak jsem si 12. Února přečetl v novinách článek paní ředitelky Rejnartové ze Základní školy 5. května, který mi udělal ohromnou radost. Kromě toho, že jsem si uvědomil, kolik se toho na této škole od té doby, kdy jsem ji naposledy navštívil, změnilo, jsem zjistil, že minimálně jednu ředitelku už není nutné přesvědčovat. Paní ředitelka už to dělá. A podmínky? I o ty se do značné míry postarala sama. Nejen, že jsou na 5. květnu „dílny“ stále součástí výuky, ale do 8. ročníku dokonce zavedli předmět Design a konstruování a do 9. ročníku  předmět Využití digitálních technologií. Paní ředitelka spolu se svými kolegy z učitelského sboru dali nový směr a obsah škole, která je mnohými v Liberci vnímána jako jakási  Popelka a otloukánek. Ještě nedávno, když jsem se s někým bavil o této škole, tak velmi často dotyčný ohrnul ret a mluvil o ní s jistým despektem. Stalo se mi to poměrně nedávno a přiznám se, že jsem nedokázal adekvátně reagovat. Přešel jsem to, nevyvracel jsem to. Ale vlastně jsem tím do značné míry škole ukřivdil. Dnes už vím, že si tam všichni zaslouží, aby se jich někdo zastal. Paní ředitelce se ve velmi těžkých podmínkách starých budov této školy, kde volá po rekonstrukci téměř každý metr čtvereční, daří spolu s učiteli realizovat velmi zajímavý vzdělávací program, který je velice náročný na vybavení. Škola se stala i školícím centrem a pilotní školou pro interaktivní výuku a díky spoluprací s dodavatelem interaktivních tabulí se paní ředitelce podařilo školu velmi dobře po této stránce vybavit. A ani zde aktivity místního pedagogického sboru nekončí a od příštího roku se zde otevře první montesori třída v Liberci. Zkrátka se 5. květen  stává z odstrkované Popelky atraktivní princeznou a jsem přesvědčen, že se místnímu týmu podaří časem přesvědčit i širší libereckou veřejnost o tom, že je to velmi kvalitní škola s velmi kvalitním pedagogickým sborem a že má především po obsahové stránce co nabídnout. Bravo dámy a páni učitelé a bravo paní ředitelko.