Jak škodí strach z rozhodnutí...

Tak máme opět uzavřenou Revoluční ulici. Odpůrci otevření jsou spokojeni a odpůrci uzavření bijí na poplach, dohromady ale ani jedna z těchto dvou skupin vlastně netuší kdo vyhrál. A nejspíš to ještě pár měsíců ani vědět nebudou,  důvodem je to, že ve vzduchu tak nějak visí strach rozhodnout.

Uzavření Revoluční ulice bylo součástí koncepce rekonstrukce Soukenného náměstí, která měla nějakou původní myšlenku a ta nebyla naplněna. Bez ohledu na to, zda je Revoluční otevřená či uzavřená, lze rozumět argumentům obou antagonistických skupin. V každém případě je to ale město, především pak rada města, která by o variantě zpřístupnění měla rozhodnout. Bohužel se ale rozhodnutí, ať už pro jednu či druhou variantu, rodí tak nějak pod tlakem a to na všechny zúčastněné skupiny. Před více než dvěma měsíci bylo rozhodnuto, že se tato spojnice v dolním centru otevře na dva měsíce, na zkoušku a že se prý uvidí, co to udělá. No, nevím, co jsme viděli, ale v každém případě vidíme, co udělalo její opětovné uzavření. Všichni zúčastnění, ať už stáli na kterékoli straně pomyslné barikády, očekávali, že například v polovině té dvouměsíční lhůty někdo přijde s nějakým vyhodnocením a na základě srozumitelné koncepce jak řešit spodní centrum města ve všech souvislostech (oživení centra, zklidnění dopravy, bezpečnost...) bude představeno konečné řešení a všichni budou vědět na čem jsou.

To se ale bohužel nestalo. Bez dalšího vysvětlení, bez jakéhokoli vyhodnocení, jen tak ze dne na den byla Revoluční opět uzavřena a s největší pravděpodobností jsou před námi další dva měsíce, kdy se nebude dít nic a teprve v září by měla Rada města rozhodnout. Osobně nevím, k čemu budou ty dva měsíce dobré. Obzvlášť, pokud bude i nadále pokračovat stav jakéhosi rozhodování nerozhodování, které je více či méně ovlivněno pouze tím, kdo v daný okamžik křičí nejvíce. Pokud budou tyto dva měsíce využity k tomu, aby někdo zpracoval skutečnou koncepci dopravy ve spodním centru města, dojde k vyhodnocení všech aspektů a bude stanoveno, které zájmy se upřednostní, fajn. Ale obávám se, že to nenastane, obzvlášť stane-li se toto téma předmětem předvolebních půtek. S ohledem na to si myslím, že Revoluční mohla zůstat ještě několik měsíců otevřená a rozhodnutí mělo být ponecháno na novu politickou reprezentaci, nebo se neměla otevírat vůbec. Ať tak či tak, mělo by se jednat o koncepční rozhodnutí a trvalé, za kterým by si rozhodující měli stát. Není nic horšího, než když se ti, kterých se to týká, lidé, kteří v dané lokalitě bydlí, pracují či podnikají, stanou rukojmími nerozhodnosti, nekoncepčnosti a bezradnosti. Není nic horšího, než nestabilní prostředí, které se mění ze dne na den, z měsíce na měsíc. Je jasné, že nikdy nebudou spokojeni úplně všichni, ale nějak se rozhodnout musí, zároveň bychom však měli vědět, proč bylo rozhodnuto právě tak a jaké argumenty k rozhodnutí vedly. Zatím mám bohužel pocit, že bude-li vůbec v září nějak rozhodnuto, tak to nebude o argumentech, ale o počtu novinových článků pro jednu či druhou variantu. Přitom vlastně stačí jen poctivě dát  na váhy argumenty především podnikatelů a majitelů domů v dotčené lokalitě, kteří volají po otevření s ohledem na dostupnost jejich obchodů jak z hlediska zásobování, tak z hlediska jejich zákazníků. Oproti tomu dát na váhy argumenty některých rezidentů, cyklistů a  lidí, kteří volají po zklidnění, pěších zónách apod. A následně se rozhodnout a říci proč bylo právě tak rozhodnuto.  Já osobně se jednoznačně přikláním na stranu podnikatelů a majitelů domů. Říká-li drtivá většina z nich, že jim dočasné otevření Revoluční pomohlo, já jim věřím a je to pro mě dostatečným důvodem proto abych se rozhodl v jejich prospěch. Oni jsou Ti, kteří vytvářejí život v centru a je-li pro ně otevření této ulice tak důležité a nestojí-li proti žádný zásadní argument (takový jsem zatím neslyšel), tak říkám nechat Revoluční otevřenou a pokud možno co nejdříve. Ne až v září, zítra.