Co s mrtvým centrem?

V mých diskuzích s mnoha lidmi o problémech našeho města se velmi často objevuje problém vylidnění města. Řada lidí má pocit, že je centrum vylidněné, mrtvé. Trápí to obchodníky a provozovatele restaurací, majitele nemovitostí, lidi kteří v centru bydlí a pracují. A je tomu bohužel tak. Mnoho lidí to dává za vinu obchodním centrům, která v Liberci vznikla. Nepochybně na to mají svůj vliv. Ale na druhou stranu si přiznejme, že tady zkrátka jsou a představa, že ve stotisícovém městě žádná nebudou je více než iluzorní. A ruku na srdce, řada z těch, kteří na nákupní centra nadávají a označují je za zlo, v nich sami nakupují. Je to jednoduší, pohodlnější, v nákupních centrech na nás nefouká, neprší a vše je v nich koncentrované. A lidé je zkrátka chtějí, nakonec jinak by ani nevznikla. Navíc už tady jsou. Nezavřeme je, nezbouráme je, tedy alespoň do té doby, dokud budou mít své návštěvníky.

Svést celý problém na obchoďáky je jednoduché, nabízí se to. Ale je tomu skutečně tak, že jsou jedinou příčinou problému? Myslím, že nikoli. Optimální stav je přeci takový, že  jsou v shopping centrech běžné obchody, ale výjimečnější a dražší zboží a služby se nabízejí ve starém centru. Aby se tak stalo, musíme z centra udělat „dobrou adresu“. Musíme se zaměřit na to, aby naše centrum vypadalo co nejlépe. Jako jednoznačnou prioritu vidím citlivou a vydiskutovanou rekonstrukci některých náměstí  a ulic, především Sokolovského a Papírového náměstí. Rekonstrukce musí odpovídat významu obou prostorů a poloze v uprostřed města a jeden z hlavních aspektů, který musí být zvažován, je především zaměření se na to, aby se z těchto náměstí stal přirozený prostor pro odpočinek a shromažďování lidí a aby nebyla místy kudy jen rychle projdeme nebo projedeme. Například v  případě Papírového náměstí musíme umožnit zastavění proluk kvalitní, vhodnou architekturou nabízející malé obchody, kanceláře a bydlení a vyřešit rekonstrukci náměstí tak, aby nenabízelo jen parkovací plochy, ale aby se z něj stalo skutečné náměstí.  Za do značné míry promarněnou příležitost  považuji nedávnou rekonstrukci Soukenného náměstí. Řada lidí na tuto rekonstrukci žehrá a bohužel jim musím dát do jisté míry za pravdu. Je to klasický příklad toho, když je nějaký projekt nedotažený do konce, respektive, když je osekán a v zájmu relativně malých úspor redukován na „nezbytné“ minimum. To je i příběh „Soukeňáku“. Ve jménu zlevnění projektu nedošlo ke zrušení a zbourání „kulaté trafiky“, nebyla dořešena bývalá WC, zmizel v projektu navržený vodní prvek, nedošlo k přemístění tržnice na náměstí, včetně jejího kvalitního zasazení do prostoru apod. Tak měl „Soukeňák“ původně vypadat, ale nakonec se záměr redukoval a vypadla z něj spousta podstatných prvků, které dělají náměstí náměstím. Radnice sice ušetřila pár miliónů korun, ale prostor v samém centru města si nezaslouží polovičatá řešení a k tomu zde bohužel došlo. Nakonec jsem přesvědčen o tom, že i k Soukennému náměstí se budeme muset vrátit a jeho úpravu dotáhnout. Stejně je to s některými ulicemi – Rumunská, Revoluční, Široká či Barvířská – to jsou z mého pohledu čtyři podstatné ulice, kam se musí město vrátit a rukou šikovného architekta ulice předělat pozvednout je na kvalitu, která do nich vrátí více života. Je nutné navázat na kvalitní řešení jako je Benešovo náměstí, Pražská, Moskevská, Felberova či z poslední doby Nerudovo náměstí.

Obecně lze říci, že jedním z léků na problém vylidnění centra města je úkol pro veřejnou správu udělat ty ulice a náměstí opravdu pořádně. Tak aby lidi motivovaly a lákaly k podnikání, nakupování, trávení volného času. Soukromý sektor to sám bohužel nezvládne.

Ale není to samozřejmě jen o tom. Samostatným tématem je například parkování, respektive úpravy parkovacího systému či oživení města pořádáním akcí v ulicích, ale o tom třeba zase příště...