O pohostinné Gruzii a hodech v Tbilisi

V rámci pracovní cesty jsem měla příležitost navštívit Tbilisi, hlavní město Gruzie. Protože bych se sem  těžko dostala řekněme... v rámci dovolené, na město a zdejší kulturu jsem byla velmi zvědavá. Před dvěmi lety jsem byla v Káthmandú (hlavní město Nepálu), takže můj první střet s Asií již proběhl a v textu se občas nevyhnu určitému srovnání s Káthmandú, na které zavzpomínám. Samozřejmě jsem o Gruzii slyšela, většina reakcí známých byla - "jó to je tam, jak byla ta válka". Mé nejbližší okolí by samozřejmě bylo nejraději, abych zůstala doma za pecí, dokud na mě ta pec nespadne. :-)

Do Tbilisi létá z Prahy přímá linka, let trvá něco kolem 3,5 hodiny. Je to takový ten druh letu, kdy před půlnocí odlétáte, během cesty se moc neprospíte a nad ránem přistáváte. Přílet byl kolem 5 h ráno tamního času, s drobným zpožděním. Cestou do hotelu jsme tedy viděli noční město. Hlavní cesta z letiště mi připomínala závodní okruh, na kterém taxikář postupně vyblikával ostatní auta a řítil se asi 120 - 130 km/h rychlostí. Při cestě zpátky na letiště jsem si všimla, že povolená rychlost je 80 km/h. Předpisy se zde rozhodně nedodržují, kde jsou značené tři pruhy, vejde se i pět aut. Od letošního roku je  zde podmínka, aby byl zapásán i spolujezdec. Někteří taxikáři mají pás spolujezdce dokonce zafixovaný, takže se při nástupu / výstupu převléká přes hlavu. Obecně běžná auta viděná na silnicích mají veškerá (dobrá i špatná) léta za sebou, najeto asi 500 tis. km a více, čemuž odpovídá strašidelný zvuk motorů a startuje se často při rozjíždění z kopce, za jízdy často motor zhasíná. Tak tohle třeba byla věc, kdy jsem si vzpomněla na Káthmandú. Tehdy se rozbilo auto cestou na letiště, praktiky ježdění ve městech trochu podobné. Ale je pravdou, že v Káthmandú jsme tehdy moc neviděli policejní auta, jen jednoho strážníka, jak se snaží řídit dopravu a každý si děla úplně co chce. Stejně jako v Káthmandú, cena za jízdu v taxi je v Tbilisi smluvní a většinou usmlouváte dobrou cenu. Ale zase letiště je velký rozdíl. Mezinárodní letiště v Tbilisi je moderní a přibližuje se co do stylu evropským letištím. Mezinárodní letiště v Káthmandú je velmi tmavé, několik úředníků zpracovává frontu turistů a uděluje jim časově omezená víza, bez nutnosti mít k práci počítač.

Při průjezdu městem za tmy byla hlavní třída nádherně osvětlená a vyšperkovaná vánoční výzdobou. Tak si říkám, trochu škoda, že toho z města moc neuvidím.
Protože Gruzie leží v supbropickém pásmu, počasí je zde teplejší, teplota v prosincových dnech dosahovala 10 - 15 °C. Z mrazivé zimy a sněhových kalamit jsem se rázem ocitla v příjemném podzimním klimatu.

Gruzie je křižovatkou Evropy a Asie. Obklopují jej (kromě Černého moře) také Rusko, Ázerbajdžán, Arménie a Turecko. Tbilisi je velmi staré město s kamennými domy a mnoha kostely. Dominantními památkami jsou pevnost Narikkala (založena ve 4. století), chrám Metechi (ze 13. století), dále jsou zde sirné lázně, Gruzínské národní muzeum. U památky Narikkala je socha Matka Gruzie (ze 70. let min. století). Městem Tbilisi protéká řeka Kura. Měla jsem možnost prohlédnout si kostel Tsminda Sameba Cathedral, což je největší kostel v Gruzii.

V_Gruzii je oficiálním jazykem gruzínština, jihokavkazský jazyk. Zapisuje se v abecedě mchedruli, takové hezké malované písmo je to, jak můžete posoudit z následující ukázky:

Jedna z důležitých částí kultury Gruzie, kterou jsem měla možnost alespoň trochu poznat, je kuchyně. Gruzínská kuchyně je zcela unikátní a velmi chutná, což jsem dosyta poznávala každý den našeho pobytu. Mezi nejznámější jídla patří například Khinkali, Kebab nebo Khachapuri. Khinkhali jsou knedlíky, ve kterých je maso, nejčastěji hovězí nebo vepřové, dále houby nebo sýr. Kebab - válečky z hovězího a vepřového mletého masa. Khachapuri je chlebová placka se zapečeným sýrem; může být i jiný druh - s vajíčkem. Mým oblíbeným jídlem se staly zapečené žampiony se sýrem, špenát zpracovaný s jemnou drtí z oříšků a salát (okurky, rajčata, oříšková zálivka).

Podává se několik chodů a zdejším zvykem je hodně jíst. Jednotlivé chody netřeba dojídat. Také jsem měla možnost okusit gruzínská vína, která jsou velmi dobrá a vyváží se. Zdejší sýry jsou čerstvé a velmi chutné, jedny z nejlepších, jaké jsem kdy měla možnost ochutnat. Dva druhy sýru Sulguni jsem si přivezla. Místní kuchyně také velmi využívá oříšků, které jsou přidávány do různých pochutin (např. do salátové zálivky, polévek, omáček, dezertů). Ve zdejších cukrárnách jsem viděla mnoho různých poctivých dezertů - různé rolky s krémem, dorty.

Gruzínci na mě působili velmi přátelsky. Jelikož jejich druhým jazykem je ruština, je vhodné si před cestou zopakovat pár slovíček ruštiny, protože anglicky se zde příliš nedorozumíte.

Obecně jsou domy ve městě ve velmi zdevastovaném stavu, na ulicích a chodnících je nepořádek. Obyvatelé jsou poměrně chudí. Půjčky jsou velmi drahé, roční úrokové sazby pro hypotéky se pohybují např. kolem 11 %, roční sazby pro spotřebitelské úvěry a leasing kolem 25 % a není výjimkou úvěr s roční sazbou kolem 45 %. Měsíční mzdy se pohybují kolem 200 USD, mzda dobrého programátora může činit cca 300 USD. Zdejší měnou je GEL - gruzínské lari, jehož přepočet činí (za jednotku GEL) přibližně 11 CZK. Potraviny jsou zde poměrně levné, za dobrá vína zaplatíte cca 20 GEL a více.

Matka Gruzie na město shlíží z kopce Sololaki, měří 20 m a je vyrobena z hliníku. Její symboly jsou výstižné pro Gruzínce - v levé ruce drží pohár vína na uvítanou, v pravé ruce svírá meč na obranu proti nepříteli.

Přiblížil se den návratu a po dvou dnech jsme v ranních hodinách jeli na letiště. Cestou jsme projížděli hustou mlhou, bohužel byla tak silná, že letadla přestala přistávat a některé lety byly zrušeny. Jedno letadlo ještě kroužilo nad letištěm a rozhodovalo se, zda přistane, ale protože palivo docházelo, nakonec přistálo. S tím jsme mohli alternativně vyrazit do Minsku a pak do Prahy, ale čekací doba v Minsku byla poměrně dlouhá, takže jsme si prodloužili pobyt o další pracovní den, který byl po zásluze zakončen několika chody večeře. Paradoxně jídlo začalo být stále větším problémem - když už jsme zavítali na "něco malého", pokaždé to skončilo několika chody. S ohledem na nebezpečné obžírání se jsem s povděkem uvítala dobré počasí následující den, které nám umožnilo z této nadmíru pohostinné země odletět. :-)